Inflace, bondy a spoření vs. investování

Téma inflace mi leželo v hlavně již pěkně dlouho, jen jsem stále nějak nevěděl jak se jí postavit čelem. A jako mnohokrát předtím, mne nakonec donutil až rozhovor s nějakým známým. Ten se nesl v následujícím duchu.

• Inflace je virtuální číslo, který si nějaký zprofanovaný statistik, v kdo ví jaký zastrčený a smradlavý špeluňce, vycucá z prstu a pak se s tím vytahuje.
• No, ale podívej se na ceny v obchodě a na úroky na účtech a spořících účtech, tam je skoro nula, ale inflace je přes tři procenta.
• Hele, na účtu mám 0,5% úrok, takže peníze co tam dám, tak mám na konci roku o tohle půl-procento víc.
• Tož, musíš ještě odečíst 15% daň, takže to určitě není tolik, což je furt stále hooodně hluboko pod inflací.
• Inflace, inflace, mám víc na účtu nebo nemám? No mám, takže co inflace? Houby, peníze se mi zhodnotily.
• No, to sice ano, ale za ten samý rok zdražili brambory o 8%, víno o 4%, pivo skoro o 10%, oblečení a boty skoro o 3%. Takže peněz máš na účtu o 0,425% čistého víc, ale piva se koupíš o 8% míň … a to je právě ta inflace. Takže kolik, že jsi na spořícím účtu vydělal?
• Ahaaaa …

A to byl první impulz pro sepsání tohoto článku.

 

Úvod

Druhým impulzem bylo prohlášení FEDu, že/pokud začne inflace v USA růst, tak k ní zachovají „vlažný“ přístup. Tedy, že pokud začnou ceny růst, tak FED po nějakou dobu nezakročí, protože má sice inflační cíl 2%, ale chce ho počítat za víceleté období. Tedy pokud je už několik let inflace nižší než 2%, smíří se s tím, že nějakou (blíže neupřesněnou) dobu bude inflace vyšší než 2%.

Byl to také jeden z důvodů, proč na konci února vyskočil úrok 10ti-letých amerických bondů (ta špička nalevo na grafu níže). A od té doby pozvolna úroky na US 10Y T.N. rostou.

 

Inflace v minulosti

Nízké úroky a rostoucí ceny základních potravin by měly nutit firmy a lidi do investování (ne aby nechávali peníze ležet pasivně na účtech). Bohužel však přišel koronavirus a ten do této teorie hodil fakt velký vidle. Pokud se totiž podíváme na úspory v bankách, tak ty od začátku roku 2020 rostou (viz obrázek níže). Což je pochopitelné, protože v době nejistoty, chtějí mít lidi „svoje jistý“ a tak peníze leží ladem v bance, kde si je můžete ihned vybrat, ale nevydělávají a jen ztrácí na hodnotě. Navíc pokud mohou, omezí některé výdaje a raději si odloží na horší časy o trochu více peněz. A u firem je zase znát zvýšená opatrnost, z které plynou nižší a opatrnější investice do lidského i výrobního kapitálu.

Pokud se podíváme na výši úspor od Velké krize (1929), tak vidíme, že podobný růst úspor byl v době 2. světové války.

A to nebyl jediný společný znak s dnešní dobou. Dalším byl/je tisk nových peněz. Na druhé straně tu bylo několik velmi zásadních rozdílů.

Výroba všech statků se přeměnila na výrobu vojenského materiálu a vojenské průmyslové výroby. To odčerpalo zdroje a pracovní sílu z výroby klasického spotřebního zboží. Lidé tedy měli hromady peněz, ale neměli je za co utrácet. A k tomu ještě vlády tiskly nové peníze. Takže se není čemu divit, že úspory na bankovních účtech rostly velkým tempem.

Když k tomu dnes přidáme „bombastický“ růst rozvah centrálních bank (FED na obrázku níže), tak by se dalo očekávat, že inflace začne také růst.

Jenže jak se zdá, tak tomu není. Tedy inflace v USA od začátku roku 2020 setrvale roste, ale není to nic oproti růstu inflace po 2. světové válce, kdy inflace dosáhla téměř 15% nebo inflaci mezi roky 1970 až 1982.

 

Inflace v budoucnosti

Znamená to tedy, že se na nás chystá velký růst cen? Osobně si to prozatím nemyslím a proč?

Hlavním důvodem dnešní struktura výroby a ekonomiky USA. Po 2. světové válce byla téměř veškerá výroby zaměřená na vojenské účely – to dnes rozhodně neplatí. Evropský průmysly a dodavatelské řetězce byly v troskách – to dnes také neplatí. Tedy vyrobit, dopravit a prodat tenkrát a dnes je zatraceně velký rozdíl – v pozitivním slova smyslu. Takže pro růst cen dnes nejsou tak zásadní důvody, zboží a služeb je nejen dostatek, ale na každém rohu „číhá“ podnikatel, který je připraven vyrábět nedostatkové zboží nebo služby.

Pandemie koronaviru sice „zavřela“ hotely, restaurace, letecký průmysl a turistický ruch srazila na kolena, ale … hotely a restaurace znovu stavět není třeba, letadla znovu vyrábět také netřeba. A jak to situace dovolí, tak poptávka bude zpět … hotely vysajete, jídlo navaříte, letadla umyjete a zákazníci mohou nastoupit … a tržby budou také zpět.

To by zpočátku mohlo vést (a možná i povede) k růstu cen = růstu inflace, protože bude chvíli trvat, než se výroba vrátí do starých kolejí a nabídka uspokojí poptávku. A tím taky bude růst inflace omezen. Tedy po rozvolnění bude tak dvě až tři čtvrtletí nejspíš trvat, než se výroba normalizuje na před koronavirovou úroveň a tím se inflace (po-)zastaví.

 

Dluhopisy

Myslím si, že v poslední době úroky amerických bondů rostou, protože Pan Trh očekává růst inflace … ale jak jsem uvedl výše, tak toto nejspíš nebude tím hlavním důvodem pro růst úrokových sazeb.

Co je dnes, ale společné s dobou po 2. světové válce je 10 let nízkých úrokových sazeb. Jak ukazují následující obrázek, tak základní úroková sazba se držela po 3mi procenty.

Dnes jsme na tom ještě o trošku „hůř“, základní úroková sazba byla do roku 2012 pod 2mi procenty, následně kolem nuly a za poslední rok dokonce v mínus.

Co je ovšem dnes naprosto, ale naprosto! jiné, že mladí investoři (tzv. mileniáni) odmítají investovat do dluhopisů. Dříve bylo naprosto běžné, že každý američan měl ve svém portfóliu akcie, fondy a dluhopisy. Investiční poradci doporučovali poměr 60/40 (akcie/dluhopisy) pro produktivní věk a jak důchod přiblížil, tak poměr otočit 40/60 (dluhopisy/akcie).

Dnešní investoři však mají ve valné většině buď 100% akcií nebo různá ETF (ale opět jen na akcie). Do dluhopisů tak dnes investují v podstatě pouze tzv. institucionální investoři, penzijní fondy nebo banky. A často jen proto, že z regulatorních důvodů musí. Dokonce jsou analytici, kteří podezřívají státy, že záměrně nutí penzijní a pojišťovací fondy investovat z velké části do státních dluhopisů, aby si ty státy mohly dál a dál půjčovat formou vydávání dluhopisů.

Vzhledem k tomu, že FED již oznámil, že inflaci (alespoň z počátku) nechají volný průběh, tak by to mohlo znamenat, že úrokové sazby dluhopisů budou nejspíš s významnými výkyvy růst. Jak moc, bude záležet na ochotě FEDu udržovat akciový trh růstový/stabilní, a dle toho budou institucionální investoři ochotni opouštět akciový trh a převádět své peníze do dluhopisů.

 

Investování / DGI

Investování na akciovém nebo nemovitostním trhu se pro dnešní svět zdá být nevyhnutelné a ještě nějaký čas bude.

Pokud si uvědomíme, že oficiální inflace již dnes je přes 3% – dle státem počítaného nákupního koš, ten ovšem vylučuje některé pro život velmi podstatné komodity, tak realita je o dost jinde – 5 až 8%. Na spořícím účtu máte úrok 0,3% (beru jen velké bankovní domy), tak Vám nic jiného, než investování Vaši těžce vydělaných peněz na kapitálovém trhu nezbývá.

Když pak vidíte 12% návratnost za posledních 10 let průměrného indexu S&P 500 a to i přes všechny ty krize a „hrůzné“ propady na burze (jak nám ihned novináři cpou… zajímavé, že o růstu akcií se v novinách dočtete mnohem méně), tak není divu, že většina peněz z podpůrných státních balíčků končí na burze.

Pokud se navíc zaměříte na dividendově růstové investování (DGI), tak máte o to vyšší jistotu, že Váš pravidelný dividendový příjem bude každý rok o trošku vyšší.

 

Závěr

V post-koronavirovém světě je těžké odhadovat co bude za rok. Moc dobře si ještě pamatuji jak jsem v prosinci 2019 plánoval nákupy na leden 2020, aby pak bylo všechno úplně jinak.

I přesto si se značnou dávkou jistoty dovolím tvrdit, že:

• inflace v nadcházejích čtvrtletích poroste, ale normalizací ekonomicko-společenského stavu, díky vakcinaci populace, se růst zastaví
• základní úroková sazba z důvodu růstu inflace neporoste stejným tempem, takže se nemužeme těšit ani na vyšší úroky na spořících účtech
• nízké úroky na spořících účtech budou nutit střadatele do investování (z důvodu rostoucí inflace)
• to přivede/donutí vstoupit na burzu další investory
• nový příliv peněz dále navýší ceny akcií

 

Vývoj akciového trhu po 2. světové válce nám ovšem dává vcelku jasný inspirativní obrázek. Nechci a nedovolím si tvrdit, že vývoj bude stejný, jen tvrdím, že startovní podmínky jsou v mnohém podobné těm po 2. světové válce. S určitou dávkou jistoty lze v současné době očekávat v mnoha ohledech analogický vývoj.

 

Nový příliv peněz (státní podpůrné balíčky, výkup firemních dluhopisů centrálními bankami, atd.) požene ceny akcií dále vzhůru a průměrný P/E poměr se bude od historických 15ti dále vzdalovat. A je to logické, protože alternativa, kterou po desetiletí byla investice do dluhopisů, už není reálnou alternativou. Úroky na dluhopisech jsou dlouhodobě nízké až záporné (zejména německé a švýcarské dluhopisy). Například vysoce kvalitní dividendový král může být brzy atraktivní i s 1% dividendovým výnosem. Časy se mění, a to rychle.

Bohužel průměrný dividendový výnos bude dále klesat.