Investiční – proč, proces, strategie a hodnocení

Proč investovat?

Otázka „Proč?“ provází lidstvo od nepaměti. Je to náš hlavní motor poznání, vývoje, výzkumu, rozvoje, atd… Proč já začal investovat?

Když jsem s investováním začínal, tak jsem se o nějaké strategie pramálo zajímal, důležité bylo v době rostoucí inflace zachovat alespoň stejnou hodnotu investovaných peněz. Postupem času, ale tento důvod postupně upadá a do popředí se dere nový důvod pro investování: pravidelný příjem.

Když se lidí zeptáte, co pro ně znamená „být bohatý“, tak asi až na pár výjimek, dostanete odpověď, že to pro ně znamená mít milion(-y) na bankovním účtu. Ale když následně položíte doplňující otázky: kolik by těch milionů mělo být a proč, tak málokdo dokáže říct číslo a to následně zdůvodnit, natož aby věděl kolik potřebuje měsíčně/ročně na provoz domácnosti. V minulých článcích o tom proč se nechci jít pást (1. část a 2. část) jsem se snažil k tomuto číslu dojít a zdůvodnit, ale dnes se zaměříme na jinou oblast, nedílně s investováním spojenou a to „jak na to“, aneb Investiční strategie.

Investiční proces

Prvotní impuls kam investovat může přijít naprosto odkudkoliv! Proto buďte připraveni chytit šanci za pačesy a nepustit. Může to být webová stránka investičního portálu, kolega v práci, kamarád, kterého úplně náhodně potkáte po letech na ulici.

Protože jsme na akciově zaměřeném webu, tak nás budou samozřejmě zajímat prvotně akcie a to dividendové, jelikož jsme zde „propagátory“ DGI = Dividendově Růstového Investování (Dividend Grow Investing). A proto se zaměřujeme na dividendové akcie, jejichž cena výrazně klesla nebo firma přišla s nějakým výrazným katalyzátorem budoucího růstu. Na nás je pak včas odhalit proč cena propadla a zda to má nějaký fundamentální důvod nebo je to jen neopodstatněná panika.

Když například firma během jednoho roku vydá velké peníze, aby zafinancovala nové vybavení firmy, tak to bude mít za následek propad zisků a marží. Když si k tomu ještě vezme úvěr, aby toto mohla financovat, tak poklesnou i další finanční ukazatele… a trh bude s největší pravděpodobností reagovat výprodejem ihned po zveřejnění takových výsledků. Ale DGI investoři vidí příležitost, protože nové vybavení přinese nižší náklady v budoucnosti, tedy vyšší marže a vyšší zisky. Byl tedy výprodej opodstatněný? Rozhodně NE! Fundamenty firmy neklesly, ale naopak se s novým vybavením zlepší.

Proto musíme na trhu hledat firmy, které přináší dlouhodobé výsledky, nikoliv rok dva zpětně, ale 5 či 10 let, popř. i více. Dnešní akciový trh je tvořen z velké části pouze tradery, které zajímá kam se pohne cena, pokud se zajímají o výsledky firmy, tak porovnávají poslední dva kvartály nebo maximálně na konci roku meziroční výsledky. To je pro DGI investory příliš, příliš, krátká doba, nás musí zajímat podstatně delší horizont a to především z důvodu, který jsem uvedl výše, protože jednorázové náklady/výdaje dokáží s mezi-kvartálními/meziročními výsledky brutálně zamávat, ale když se na to podíváte právě z dlouhodobého hlediska, tak to je/bude naprosto minimální problém.

Z tohoto důvodu je nutné dělat si analýzy firem sám(-a) a nespoléhat se na cizí zdroje. Každá veřejně obchodovaná akciová firma musí ze zákona zveřejňovat své finanční výsledky. Ty najdeme v tzv. 10-Q formuláři v investorské části firemního webu (Investor relationship). Z nich si můžeme udělat přesný přehled jak se firmě v posledním kvartálu dařilo a též je zde uváděno meziroční srovnání.

Různí finanční analytici dokáží do svých přehledů zanést spoustu nepravostí, ať již záměrně, aby manipulovali s cenou, nebo i nechtěně. Proto rozhodně doporučuji jít rovnou ke zdroji!

Je pochopitelné, když 10-Q uvidíte poprvé, tak asi budete nemile překvapeni, protože tyto reporty mají několik desítek stránek, ale nebojte, nemusíte všechny číst… důležitých je pouze několik.

Podívejme se na velmi oblíbenou REIT (čti: rít) firmu: Realty Income Corporation (NYSE:O), v IR sekci webu si můžete stáhnout 58 stránkovou 10-Q zprávu. Opravdu nemusíte číst všech 58 stran! Protože je to firma, která koupí nemovitost a tu následně pronajme, tak nás budou zajímat kolik takových „baráků = assets“ má, kolik jich za poslední rok koupila/prodala:

Vidíme, že firma navýšila jak pozemky (land), tak i baráky (buildings).

Dále nás budou zajímat zisky:

Vidíme, že příjmy z pronájmu (rental) vzrostly.

Čistý příjem na akcii:

Vidíme, že čisté příjmy (net income) vzrostly.

A protože je to REIT, tak nás rozhodně musí zajímat příjmy z operací (CFO), z kterých právě REIT firmy platí dividendy:

Protože O-čko navýšilo počet pozemků i baráků, tak odpisy (depreciation) musely, vcelku logicky, též narůst, ale právě proto, že firma má víc „věcí“ na pronájem, tak čistý příjem vzrostl.

Vlastně málem jsem úplně zapomněl pro DGI investory na ten nej-nej-nejdůležitější obrázek, který je na straně 15 a to je přehled vyplacených dividend:

… a ten je? Samozřejmě, ten má rostoucí trend.

Takže 58 stránek? Nikoliv! Pět obrázků a máme hotovo… berte to prosím jako zjednodušené hodnocení člověka, který již akcie firmy má koupené, takže nemusím dělat prvotní analýzu, když o koupi akcií uvažuji. Tam takovýto zjednodušený náhled do 10-Q rozhodně nedoporučuji!!! Pokud uvažujete o zařazení nové firmy do portfólia, tak to rozhodně potřebuje důkladnější analýzu (parametry P/E, P/B, P/S, EBITDA, FFO, dluh/EBITDA a další). Ale pokud již firmu v portfóliu máte a uvažujete o dokoupení/naředění, tak takovýto rychlý náhled do 10-Q, Vám může rychle říci, zda přikupovat, či nikoliv.

Dále je velmi vhodné si udělat porovnání s nejbližší konkurencí (stejný sektor, např. pomocí Finvizu. Nejednou se mi stalo, že jsem si předběžně vybral firmu, kterou bych rád zařadil do portfólia nebo přiředil, ale po prohlídnutí 10-Q reportu nejbližší konkurence, jsem nakonec koupil právě konkurenční firmu. Protože z reportu vyplynulo, že lépe spravuje své finance, má lepší výsledky, přišla s novou službou. Ne že bych tu původně prohlíženou prodal, proč taky, když stále přináší výsledky, ale můj další kapitál dokáže konkurence zhodnotit lépe.

Zde se často hovoří o tom, že bychom měli vždy kupovat ty největší, nejlepší v daném oboru, má největší konkurenční výhodu, atd. Zde však vidím několik problémů:

1. největší firma má velmi často problém dále růst, nezřídka se v minulosti stalo, že ty největší konglomeráty se následně rozdělily, právě proto, aby mohly dále růst
2. nejlepší? Co to je „nejlepší“? Pro mě je nejlepší barva modrá, je to i Vaše nejlepší barva? Dovolím si pochybovat. Jistě, najde se mnoho lidí, kteří mají stejnou, ale též bude velké množství lidí, kterým se hnusí. Proto nehledám „nejlepší“ firmu, ale firmu, která dokáže dlouhodobě růst, minulé výsledky sice neznamenají automaticky budoucí růst, ale upřímně, když firma dokázala zvyšovat zisky posledních 5, 10, 15, či 20 let, tak pravděpodobnost, že to nedokáže letos je podstatně snížena.
3. konkurenční výhoda – to je sice lehce pochopitelný termín, ale v realitě velmi těžko definovatelný, protože každá firma si ho může definovat jinak, každý sektor ho může/má jiný. Tedy ani zde není jednoznačná definice.
4. dluhy – někteří investoři nemají rádi, když je firma zadlužená. Zde platí poučka Roberta Kiyosakiho, který říkal, že dluhy jsou špatné a dobré. Ty špatné Vám peníze z kapes berou a ty dobré Vám peníze do kapes dávají. Takže pokud si firma vezme úvěr na vybavení, které jí pomůže zefektivnit/zlevnit výrobu, tak je to dluh dobrý, pokud si ale firma vezme dluh, aby vyplatila odměny vedení, tak je to dluh špatný.

Shrnuto podtrženo, mi vždy na konci vypadne cena, za kterou jsem ochoten konkrétní akcii koupit. Pokud se za ni akcie obchoduje, tak koupím, pokud ne, tak nezbývá než čekat. To má sice výhodu, že nakoupím za cenu, kterou chci já, ale na druhou to může znamenat týdny i měsíce čekání. Ve výsledku by to tedy znamenalo zbytečnou ztrátu díky inflaci. Nezapomínejte jak je akciový trh velký, takže téměř vždy se najde nějaká příležitost.

Ideálně dlouhodobé investování

Pokud navštívíte nějakého investičního poradce, tak Vám poradí dlouhodobé investování (tedy alespoň doufám). Což znamená horizont minimálně 5, či 7 let, daleko lepší je 10 a více let. Protože čím delší investiční horizont, tím větší máte šanci, že bez problémů projdete časy růstu i propadu.

Nakupujete totiž, když jde cena nahoru, ale přikupujete i v době, kdy je cena dole. To ve výsledku cenu zprůměruje a křivku uhladí. Pokud navíc investujete do Dividendových Aristokratů, tak máte velmi vysokou pravděpodobnost, že ani v době recese nebudou dividendy sníženy, či zrušeny.

Hledáme tedy takové firmy, které mají jasnou a pevnou konkurenční výhodu. Částečně jsem o tom psal již v předchozím odstavci, nyní si uvedeme příklady pro několik sektorů:

• Utility = veřejné služby (nejčastěji elektrika, plyn, voda) – konkurenční výhodou jsou vstupní náklady. Na vybudování druhého elektrické vedení si jen tak nějaká firma netroufne, navíc by to bylo velmi neefektivní a především je to státem regulovaný sektor
• Finance (banky) – konkurenční výhodou je vedení, které buď umí nebo neumí dobře hospodařit, jako další výhodu lze brát i jméno (značku) finančního institutu
• Cyklický sektor – hlavní a jedinou konkurenční výhodou je značka, protože vyrábět auto, mýdlo, šampon, televizi, to dneska s takřka minimálním vstupním kapitálem zvládne kdokoliv. Pokud se výrobek zákazníkům znelíbí, tak nemají problém odejít ke konkurenci.
• REIT – konkurenční výhodou jsou jejich nehmotné majetky (baráky, pozemky, atd.), protože postavit nový dům není otázka dnů, spíš měsíců (no u nás desetiletí) a když pronajímáte, tak přesun nájemníka též není hned. Musí vše sbalit, přepravit, postavit a uvést do provozu, to pro nájemníka znamená, že po tu dobu musí platit dva nájmy a navíc nevydělává, protože jeho podnikání během přepravy stojí.
• Energetické firmy – konkurenční výhoda je jasná, podobně jako REIT, musely tyto firmy postavit vrtnou soupravu, vyvrtat díru do země, najmout a vyškolit lidi, postavit potrubí… a to není zadarmo, navíc to vyžaduje pravidelnou údržbu.
• Zdravotnictví – jasnou konkurenční výhodou jsou patenty na lék(-y), které firma vyvinula, i když má vždy jen dočasnou platnost.
• Technologie – zde jsou to též patenty, ale též přechod k jinému dodavateli, stejně jako u REIT.

To znamená, že pro DGI investory jsou zajímavé takové sektory, které mají největší konkurenční výhodu a zároveň odchod současných zákazníků je velmi problematický. Samozřejmě čím větší firma, tím větší má i sílu na trhu, ale minulost již mnohokrát ukázala, že i malé firmičky dokáží rozcupovat firemní plány obrovských firem na budoucí zisky. Proto bychom se měli zaměřovat na firmy s velkou marží, která nám říká jak dobře dokáže firma pracovat s tím co má a pomocí toho vytvářet zisk.

Někteří investoři dávají např. přednost firmám, které mají nízké kapitálové výdaje. To znamená, že se ochuzují o dividendové příjmy olejářský obrů jako jsou BP p.l.c.  (NYSE:BP), Royal Dutch Shell plc (NYSE:RDS.B), Chevron Corporation (NYSE:CVX), či Exxon Mobil Corporation (NYSE:XOM), protože právě takové firmy mají obrovské náklady na majetek – vrtné soupravy, potrubí, lidi, atd. Na druhou stranu je toto třeba brát jako jasnou konkurenční výhodu, jelikož do tohoto sektoru si netroufne vstoupit jen tak nějaká firma.

Na druhou stranu takové firmy jsou mašiny na peníze, protože jak jednou postavíte potrubí, či vyvrtáte díru do země, tak náklady na údržbu jsou již minimální. Podobně jsou na tom softwarové firmy, nejtěžší je SW vyvinout a přesvědčit lidi, aby si ho koupili. Jakmile se ho naučí používat, tak náklady jsou již „jen“ na opravy a vylepšení, ale základ byl již položen, zákazník „lapen“ (naučil se ho používat), takže nemá důvod odejít.

A za poslední nedílnou součástí úspěchu firmy je její vedení, tak jak jsem již uvedl u finančního sektoru.Protože vedení je buď schopné a dobře alokuje kapitál firmy a tím zvyšuje hodnotu firmy, anebo není a taková firma nemá dlouhého trvání. Jako hlavní ukazatel zda vedení správně alokuje prostředky je růst zisku na akcii (grow per share earnings).

Pokud má firma vedení dobré, tak vytváří dlouhodobý a trvalý růst. Není to jeden rok +20% a druhý -10%. DGI investor hledá pozvolný, ale stabilní růst, to je klíč k dlouhodobému úspěchu.

Zde je třeba též uvést ještě jeden ukazatel, a to jsou nákupy firemních akcií vedením firmy. Protože to znamená, že vedení své firmě věří. A kdo jiný by to měl vědět lépe, než právě vedení, že?

Shortování

Nejsem zastáncem tohoto stylu investování, ale uvést ho zde musím a to jako varování.

Protože pokud jsou akcie nějaké firmy „pod nájezdem“ shortařů, tak to velmi pravděpodobně znamená, že je s firmou nebo s jejím podnikatelským modelem něco zásadně v nepořádku a lidé nevěří, že se bude nadále firmě dařit = cena půjde dolů.

Takovým firmám se rozhodně vyhněte!

Vlastní ocenění

Zde neexistuje obecná rada a je vždy na každém investorovi jaká si stanoví hodnotící kritéria. Dalo by se říci, že jich existuje stejně jako existuje investorů.

Jeden hodnotí dle poměru P/E, jiný dle poměru P/B, další dle poměru P/S, volných peněžních toků (FCF), dle EBITDA (= úroky – dividendy preferenčních akcií – výdaje na údržbu (capex) – daně [tzn. vylučují se jednorázové položky]), atd. atd.

Musíte si prostě a jednoduše stanovit sami co považujete za vhodné a co Vám bude při hodnocení vyhovovat.

Což, ale na druhou stranu neznamená, že když má firma nízký poměr P/E a vysoký FCF, tak je okamžitě vhodná k nákupu, to ani omylem! Jak jsem již psal na začátku, je třeba brát v úvahu i další parametry. Jak již bylo uvedeno výše, tak hlavních parametrů musí být několik, růst EPS, zisků, marží, dividendy, a teprve jejich mix nám dokáže říci zda nakoupíme nebo ne.

Řízení rizika

Někteří investoři jsou zastánci prodeje méně výkonných akcií v portfóliu. Kolega Ondra se již zamýšlel nad tím, kdy prodávat, takže nebudu mlátit prázdnou slámu a odkážu Vás na jeho článek. Osobně jsem též prodal, ač z nezkušenosti a hlouposti a i letos jsem toto předsevzetí opět nedodržel, ale letos to jako nedodržení předsevzetí nepovažuji, ale o tom až na začátku příštího roku v hodnotícím článku roku 2018 …

Existují zde dva přístupy/důsledky:

1. investor, který drží příliš dlouho a doufá, že se cena zas vrátí na původní hodnotu, ale ta dále klesá
2. investor, který prodal příliš brzy po propadu se ztrátou, ale ukázalo se, že cena se pak vrátila k růstu a dál roste

Osobně jsem zažil již obě situace a mohu s naprostou jistotou říci, že se to prostě nedá odhadnout. Jedné firmy jsem se zbavil s jedno dolarovou ztrátou, pokud se to tedy dá brát jako ztráta, ale na druhou stranu jsem obdržel 38 dolarů na dividendách, takže v celkovém výsledku jsem tak 37 dolarů v plus. Cena akcií této firmy od prodeje postupně dále klesá, takže jsem opustil potápějící se loď zavčasu, slovy klasika: u mě dobrý.

Jednou jsem prodal v panice, že další kvartální výsledku budou špatné, no a hádejte co? Byly přímo suproidní, cena ihned vyletěla o 10% nahoru, takže jsem přišel nejen o silného koně v mém portfóliu, ale i o budoucí dividendy: u mě špatný.

Oba tyto případy mi daly dvě zásadní zkušenosti:

1. neexistuje, NEEXISTUJE způsob jak to rozpoznat. Moje křišťálová koule se mi rozbila již před lety a novou nemohu sehnat, nemáte někdo jednu na prodej?
2. nedělat emocionální nákupy, nenechat se ovlivnit náhlým pohybem trhu nebo manipulačními články rádoby analytiků

Když vybírám novou firmu do svého portfólia, tak si ihned stanovuji i podmínku(-y), za kterých budu chtít firmu prodat. A snažím se, aby odpověď na otázky: „kdy tuto firmu prodám?“, byla „Nikdy“. Proto jsou pro mne hlavní mantrou investování Dividendoví Aristokraté, protože akcie těchto firem přináší dobré výsledky za všech ekonomických cyklů.

Návratnost investice

Jak již jsem mnohokrát psal, tak se snažím o porážení inflace, tedy o udržení hodnoty investovaných peněz (měny). Primárně proto nehledám dividendové akcie s vysokým výnosem, ale snažím se, abych po odečtení daně z kapitálových příjmů (15%) byl nad inflací. To znamená, že se opět dostávám k „obligátním“ americkým 4% ročního hrubého dividendového výnosu. Oni ti Američani za těch více jak 100 let asi opravdu o tom DGI něco ví…

Akcie s vyšším dividendovým výnosem (DY) sice v portfóliu mám též, ale netvoří více jak 10%.

Zde totiž přichází i velmi často diskutovaná otázka diverzifikace. Obecně uznávané pravidlo je 10-20 titulů v portfóliu, ale není to pravidlo nikde vytesané do kamene. Např. RoseNose, což je jedna z velmi uznávaných autorek na Seeking Alpha, má ve svém portfóliu 96 akcií!

Jediným kritériem, které by se zde dalo obecně říci je, že každý dle svého gusta. Pokud je 10 titulů pro Váš klidný spánek málo, tak mějte 20 nebo 30 anebo … nenechte si do tohoto čísla vůbec nikým kecat! Jsou to Vaše peníze, Vaše portfólio, Váš klidný spánek a Váš volný čas, který musíte portfóliu věnovat.

Osobně jsem se postupem času dopracoval k rozpětí 20-30 akcií, to je (zdůrazňuji!) pro mě číslo, které jsem schopen s klidem sledovat, takže vím, jak si která firma mezi-kvartálně a meziročně vede, zda chystá nový produkt, novou akvizici, atd.

Závěr

Bohužel závěr dnešního článku není jednoznačný a ani být nemůže, protože toto téma je ryze individuální a je na každém, aby si našel vlastní cestu.

Samozřejmě existuje řada rad do začátku, co dělat, aby z Vás byl DGI investor, jak vytvářet bohatství pro budoucnost, proč se vyhnout fondům, jak si vést evidenci a především mnoho knih, můžete se pokusit napodobit Warrena Buffetta, ale vždy to nakonec skončí u Vás samotných, Vašeho investičního horizontu, Vašeho rizikového profilu a Vašich peněz.

Dividendám ZDAR!