Investor a daně 4: kapitálové příjmy, dividendy

Poslední aktualizace: 10. ledna 2023

Tato minisérie článků o daních na sebe postupně navazuje, ve čtení doporučuji postupovat od prvního dílu.

Kapitálové příjmy

Mezi kapitálové příjmy (plně nazývané jako Příjmy z kapitálového majetku, danění dle §8 Zákona o daních z příjmů) patří třeba i úroky na spořicím účtu v bance nebo úroky českých spořících státních dluhopisů. Obě tyto skupiny jsou již daněny srážkovou daní přímo u zdroje, o další daňové povinnosti se v tomto případě není třeba starat. Nás ale budou zajímat zejména pravidelné příjmy plynoucí z držení akcií a obdobných cenných papírů (např. ETF, REITs), obecně nazývané dividendy.

Formy výplaty dividend

Některé státy daňově zvýhodňují i na straně investora jiné než hotovostní formy výplaty dividendy, a to pomocí různých programů nazývaných DRIP, SCRIP atd. Využívají je mnohé akciové společnosti daných států, např. Shell, velké španělské banky apod. Jde o náhradu hotovostní výplaty za kombinaci nových akcií a doplatku hotovosti s tím, že taková forma výplaty podílu na zisku není v daném státě (např. Nizozemí, Anglie, Španělsko) daněna. Naše daňové zákony však takové zvýhodnění nemají. V §3 odst. 2 Zákona o daních z příjmů se jednoznačně říká toto: „Příjmem se rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený i směnou“. Žádné rozdíly mezi formou příjmu tedy náš zákon nezná. Proto i dividenda vyplacená v nových akciích místo hotovosti se u nás daní, je pak třeba hodnotu nově připsaných akcií vyčíslit v hotovosti. Kurz nově připsaných akcií uvádí často broker v přehledu daného obchodu – no a pokud ne, lze užít scrip kurz uvedený na webu dané společnosti (pokud ho lze zjistit a doložit), případně zavírací kurz na burze v den připsání (pokud nikoliv). Akciová dividenda v ČR proto není daňově atraktivnější než v hotovosti. Z pohledu českých daní na ni lze pohlížet jako na kombinaci nepeněžního příjmu (daněného u nás jako kapitálový příjem), za který je následně proveden nákup akcie. Výhoda dividendy v akciích může být ale nedaňová. Např. v tom, že akcie je získána v rámci těchto programů za výhodnější cenu než ve stejnou dobu na burze.

Obdržené dividendy (bez ohledu na jejich formu výplaty) je z hlediska daní z příjmů rozumné rozdělit na dvě skupiny:

1. dividendy českých společností

Pro tyto obdržené dividendy platí totéž co např. pro úroky připisované na spořicím účtu. Tedy daněny jsou srážkou přímo u zdroje (u dané české společnosti) sazbou 15 %, tím je daňová povinnost splněna a dividendy českých společností se proto už nikde v Přiznání neuvádí. Jde tedy daňově o nejjednodušší variantu. Ale pozor, dividendy českých společností neznamená totéž co dividendy společností nakoupených na jedné ze dvou českých burz! Na obou českých burzách (BCPP i RM-Systém) se totiž prodávají rovněž akcie zahraničních společností (tedy těch třeba i z nemalé části podnikajících u nás, ale s daňovým sídlem v zahraničí). Jde např. o Erste bank a VIG (Rakousko), Deutsche Telekom (Německo) či MOL (Maďarsko), na burze RM-systém je pak i řada amerických i jiných akcií. U těchto společností uvedené výhody neuvádění jejich dividendy v Přiznání logicky neplatí, dividendy od nich se daní jako zahraniční společnosti, viz druhý bod. České jsou tedy jen ty společnosti, jejichž kód ISIN začíná na CZ (ČEZ, Komerční banka, Moneta, E4U…), nebo může případně začínat i na CS. To je u těch společností, jejichž akcie byly emitované už v době Československa, např. český Philip Morris, který má u nás dlouhou historii (před privatizací působil jako státní podnik Tabák a.s.).

2. zahraniční dividendy

Na tuto oblast se článek zaměřuje. Jakmile původ dividendy není český (tedy jde o zahraniční akcii nebo ETF), pak nelze daňovou povinnost ignorovat. Český daňový rezident totiž daní své celosvětové příjmy, ne jen ty vzniklé v ČR. Vyhnout se danění zahraničních dividend může jen ten, kdo není povinen za daný rok vůbec podat Přiznání ze zákona (viz začátek prvního dílu série). Pokud vám však povinnost podat Přiznání vznikne, pak všechny zahraniční dividendy je třeba v Přiznání uvést a vypořádat se s nimi níže uvedeným postupem.

Evidence zahraničních dividend

Většina investorů se tedy musí nějak „poprat“ s daněním zahraničních dividend. Pro tyto účely je vhodné si vést vlastní evidenci dividend, nebo se lze spolehnout na celoroční výpisy dividend od brokera, pokud takové celoroční reporty dle zemí ovšem umí. Jde např. o Dividend report od brokera Lynx, obdobný souhrnný roční výpis dividend po státech má ke stažení i broker Degiro. Někteří brokeři (např. Fio) ale takový celoroční souhrn dividend dle zemí neumí, pak nezbývá nic jiného než provést ruční rozdělení dle zemí a následné součty z ročního výpisu, případně s pomocí zmíněné vlastní evidence dividend.

Vyčíslení české daňové povinnosti

Bez ohledu na to, kolik bylo na dani z dividend zaplaceno v zahraničí, je třeba nejprve celkovou hrubou dividendu ze zahraničí vyčíslit v Kč. Je tedy třeba provést součet hrubých dividend vyplacených od všech zahraničních titulů (ze všech zahraničních států) za celý kalendářní rok a pomocí Jednotného kurzu (viz první díl) přepočíst vše do Kč. Tato celková hrubá dividenda (po zaokrouhlení na celé Kč) se zapíše v Přiznání v jeho hlavním formuláři do políčka Dílčí základ daně z kapitálového majetku dle §8 zákona, čímž dojde k navýšení českého daňového základu (toto platí, pokud daníme „postaru“ přes společný základ daně, od r. 2021 existuje i varianta přes Samostatný základ daně, popsaná v sedmém díle série). Dále existují 2 varianty, jak pokračovat:

1. Bez uplatnění (započítání) zahraniční daně

Nejjednodušší variantou je dále nedělat NIC. Tím, že je celková zahraniční hrubá dividenda uvedena dle předchozího odstavce do Přiznání, tím je splněna česká daňová povinnost (česká daň se zvýší o 15 % z částky do uvedeného pole vepsané celkové hrubé zahraniční dividendy). Je nicméně hned každému jasná nevýhoda této varianty: v ČR se zdaní komplet zahraniční dividenda bez ohledu na to, zda nějakou daň strhli už v zahraničí (neboli k zahraniční dani se v tomto zjednodušení vůbec nepřihlíží). Toto duplicitní zdanění samosebou českému FÚ nijak nevadí. Pokud však vám na dani z dividend v zahraničí bylo celkově strženo více než v přepočtu jen pár stokorun, asi by se vám nelíbilo platit daň v plné výši v ČR znova, tedy bez možnosti tu zahraniční daň v ČR uplatnit (započítat). Varianta je tedy vhodná jen pro ty, kteří se nechtějí zdržovat náročnějším postupem zamezení dvojího zdanění (viz dále), nebo těm, co nechtějí dokládat na FÚ daň zaplacenou v zahraničí (typicky skrz výpisy brokera). Rovněž ji lze doporučit těm, kteří nemají v zahraničí strženou daň pro daný rok nijak zvlášť vysokou a druhou náročnější variantou by tak ušetřili jen velmi málo (typicky tedy začínající investoři s malým objemem zahraničních dividendových akcií).

2. Uplatnění zahraniční daně metodou prostého zápočtu

Tato varianta je sice spravedlivější (projeví se alespoň zčásti daň zaplacená v zahraničí), ale je taky administrativně přeci jen náročnější, navíc záleží trochu i na přísnosti vašeho finančního úřadu. Ten jako doklad o dani zaplacené v zahraničí (k jejímu uznání v ČR) může, ale nemusí akceptovat jen výpis brokera (kde jsou vidět daně sražené v zahraničí), který je snadné získat, nicméně ne u všech brokerů v souhrnné variantě, viz výše. Pokud by se ale FÚ striktně držel zákona, může chtít doklad přímo od zahraničního správce daně nebo od dané zahraniční společnosti, což může být složité (typické daněné dividendy jsou z USA, Německa, Nizozemí… a toto získávat není snadné). Obecně ale výpis brokera by jim na FÚ měl stačit, protože dle Zákona o dani z příjmů lze doklad zahraničního správce daně o stržené dani v dané zemi v odůvodněných případech nahradit dokladem depozitáře či plátce příjmu. No a výplata dividend by takovým důvodným případem být měla, protože výplata dividend zde neprobíhá přímo od plátce (firmy) k investorovi, ale jde to přes prostředníky (depozitáře a následně brokery), navíc jde o příjem „vzdálený“ (bez nutnosti fyzické přítomnosti poplatníka v dané zemi). Oni se z FÚ případně ozvou, pokud by měli námitky, ale argumentace výše popsaná by jim měla stačit. Nouzově lze přejít na variantu 1, pokud by potvrzení nešlo snadno či levně získat a zatvrzelý úředník FÚ by na něm i přes tuto argumentaci trval.

Kdo chce zahraniční daň uplatnit, toho čekají dále uvedené kroky.

Tabulka Seznam pro poplatníky…

V případě, že chcete daň zaplacenou v zahraničí uplatnit vůči české daňové povinnosti provedením zápočtu (tedy nedanit v ČR zbytečně celé znova), pak je důležité si dividendy ze zahraničí rozdělit na státy původu a evidovat si výši hrubých dividend a daně stržené v zahraničí (mnozí brokeři s tím svými ročními výpisy pomohou, viz výše). Výsledkem bude tabulka, která slouží pro účely Přiznání a je při uplatnění zahraniční daně metodou zápočtu i jeho povinnou přílohou (slouží ale také pro vlastní přehled). V Přiznání se nazývá „SEZNAM pro poplatníky uplatňující nárok na vyloučení dvojího zdanění podle § 38f odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů…“. V ní, jak už je naznačeno výše, jsou shrnuty zahraniční příjmy (v našem případě tedy dividendy) z jednotlivých států. Na každém řádku tabulky (co řádek, to stát) evidujeme ve sloupcích především tyto údaje: stát (kód státu), hrubé dividendové příjmy z daného státu (v měnách výplaty i v Kč), daň zaplacená v daném státě (v měnách výplaty i v Kč), případně poznámky a hranice k uplatnění zápočtu (viz dále). Jako i jinde, i zde příjmy a daně přepočítáváme do Kč nejjednodušeji pomocí Jednotného kurzu, jak je popsáno v prvním díle. Příklad tabulky bude v příštím díle.

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění

Aby bylo možné strženou zahraniční daň z dividend „použít“ na úhradu daně české, je třeba vědět, že východiskem jsou Smlouvy o zamezení dvojího zdanění (dále v textu jen Smlouvy) s příslušnými státy (tento pojem stačí zadat třeba do Google). Smlouvy jsou často i desítky let staré (z doby Československa), ale stále platné. Kdo je nechce studovat, může použít jen závěry shrnuté níže. Pokud v seznamu smluv není země, ze které máte dividendu, pak smlouva s daným státem neexistuje a je třeba u nás danit dividendu podruhé (nelze uznat tu zahraniční, nelze zabránit dvojímu zdanění). Takové státy ale mezi civilizovanými zeměmi, odkud chodí nejvíce dividend, naštěstí nejsou. To spíše jen exotické země s ČR tuto smlouvu nemají.

Příklad Smlouvy

Jako příklad si otevřeme pod výše uvedeným odkazem (seznam smluv) smlouvu s Německem, ta je z roku 1983. V příslušném PDF (zde Sbírka zákonů z února 1984) může být zákonů hned několik za sebou, je tedy třeba nejprve najít začátek Smlouvy o zamezení dvojího zdanění. V případě PDF u Smlouvy s Německem začíná tato Smlouva až na straně 14. Dále je třeba vyhledat článek věnovaný dividendám, zde jde o článek 10. Zpravidla je to článek někde mezi 8 až 11, dle konkrétního státu (smlouvy jsou obdobné). V daném článku nás zajímá maximální hranice v ČR uznatelné daně z dividend, u smlouvy s Německem je to v článku 10 odstavec 2b). Tam se píše, že max. lze uznat (u akcií mimo váš obchodní majetek) 15 % z daně odvedené v Německu (viz „daň takto stanovená nesmí přesáhnout…“ ve smlouvě). Tedy 15 % je horní hranicí, a jelikož 15 % je i současná česká sazba této daně, je to hranice výhodná (českou sazbu pokryje, i když ne vždy plně, viz dále). Jsou ale i státy, kde v dané smlouvě je jen 10 % (výjimečně i méně), pak tedy nezbývá než zahraniční daň z takového státu uplatnit jen do tohoto limitu, zbytek do českých 15 % je tedy pak doplacen u nás, viz dále.

Hranice uznatelné daně

Každý stát má jiné daňové zákony a jiné sazby daně z dividend. Stejně tak, jak je popsáno v odstavci výše, jsou i různé limity, kolik maximálně ze zahraniční daně lze v ČR pro započtení této cizí daně použít. Přestože většina zemí, ze které dividendy čeští investoři pobírají, má tuto hranici 15 % (podobně jako Německo v příkladu výše), tak existují výjimky. Z nejznámějších států s fungujícím akciovým trhem jde o tyto země: Francie, Rakousko a Nizozemí. V těchto třech zemích lze uznat zahraniční daň jen do limitu 10 % hrubé dividendy. Je tedy jasné, že část se doplácí u nás (minimálně 5 %). Celková daň např. u Francie pak je přes 35 % (30 % Francie a min. 5 % u nás). Je to i důvod, proč je pro českého investora výhodnější nakupovat např. Shell v klonu B (britský) a ne Shell A (nizozemský), ušetří se min. 5 % z každé dividendy na dani. Podobně třeba u společnosti Unilever (britský lepší jak nizozemský).

Jednotlivé státy a daňové sazby

Investorsky přívětivá je Velká Británie (a ani Brexit na tom zatím nic nezměnil), která v souladu se Smlouvou o zamezení dvojího zdanění nestrhává českým investorům žádnou daň (tedy 0 %), daní se až u nás (jednoduché, nemusí se vůbec řešit uznávání a zápočet britské daně, když je nulová).

Daň z dividendy 15 % (jako u nás) mají také v Nizozemí, Japonsku, Austrálii či USA. Pro USA je třeba u brokera vyplnit formulář W-8BEN (zpravidla stačí elektronicky), potvrzující českou daňovou rezidenci, bez něho by daň byla dvojnásobných 30 %. Formulář platí až 3 roky, pak je třeba ho aktualizovat.
Španělsko má daňovou sazbu 19 % do ročního limitu 6000 eur nebo 21 % nad tento limit. Belgie, Norsko či Kanada daní dividendy sazbou 25 % (u Kanady lze při nákupu na US burze nicméně daň snížit na 15 %, pokud to broker podporuje). Německá daňová sazba je celkem 26,375 % (25 % daň a zbytek solidární přirážka zavedená před několika lety). Itálie, Rakousko, Francie, Švédsko či Finsko mají daň mezi 27 až 30 %, Švýcarsko dokonce 35 %. Tyto příklady sazeb je třeba brát s rezervou, mohou se každým rokem změnit tak, jak rozhodne politická reprezentace dané země.

Všechny uvedené sazby platí pro většinu vyplacených dividend. Každá země má ale i určité výjimky, některé viz další odstavec. Výjimky mohou daň jak zvýšit, tak snížit, a to u některých akcií. Je tedy jasné, že každý stát daní jinak a že českých 15 % je oproti jiným hlavně evropským zemím velmi rozumná sazba. Bohužel, pokud je třeba zaplaceno ve Švýcarsku 35 %, je obtížné rozdíl do naší sazby 15 % získat po Švýcarsku zpět, to by bylo třeba žádat tamní úřady. A to buď přímo, nebo skrze danou akciovou společnost, která dividendy vyplatila (leckdy navíc předem, před samotnou výplatou dividendy). Proto pokud je zahraniční sazba vyšší než česká, je často třeba se „smířit“ s tím, že daň bude právě taková. Naštěstí v ČR se ve většině případů už výrazněji navyšovat nebude (kromě 3 uvedených zemí, které umožní uznat jen 10 % a ne 15 % ze zahraničí).

Výjimky sazeb a optimalizace daně zahraničních dividend

Každému je matematicky jasné, aby nemusel danit nadbytečně, že je vhodné u každého státu stlačit sazbu zahraniční daně na 15 %. Nebo ještě lépe pod tuto hranici (započíst kvůli různým daňovým slevám často nelze plných 15 %, jak bude vysvětleno dále). Optimalizace je možná díky faktu, že každý stát se i v přehledu (Dividend reportu) od brokerů vyhodnocuje jako celek, tj. celková hrubá dividenda a celková daň v daném státu odvedená – celková daň z dividend daného státu se tedy vlastně průměruje. Optimalizace je možná ale jen u některých států, například:

V USA, kde je většina dividend daněna sazbou 15 %, existují i společností daněné sazbou víc jak dvojnásobnou (hlavně společnosti typu LP, Limited Partnership). Tedy držení těchto akcií nevýhodně zvětšuje průměrnou daň nad 15 %. Ale existují na druhou stranu i společnosti typu 80/20 company (s tržbami nad 80 % mimo USA), u kterých dani z dividend podléhají jen právě tržby z USA. Typickým zástupcem této skupiny je akcie Philip Morris (ticker PM), kde v současné době jen cca 2-3 % tržeb společnosti jsou z USA. Tedy i jen 2-3 % z dividendy jsou daněné sazbou 15 %, zbytek chodí nezdaněný. Dividenda PM je proto daněná jen sazbou např. 15 % z 2 %, tedy 0,3 %, což průměrnou americkou daň vyplacenou ze všech USA titulů sníží.

V Německu zase existují společnosti, jejichž dividendy daněny nejsou vůbec. Tuto výjimku jim poskytuje tamní legislativa. Zpravidla na základě toho, že danou dividendu vyplácejí ne ze zisku minulého roku, ale z rezervních prostředků minulých let. Příkladem je společnost Deutsche Telekom (DTE) z indexu DAX, ale i některé jiné (nemusí jít ale o trvalou výhodu). Vlastnictví těchto akcií sníží „škaredou“ německou daň 26,375 % na přijatelnější úroveň. Nelze ale spoléhat, že tato výhoda daným akciím vydrží i další léta, jak je vidět třeba u akcie u Deutsche Post (léta ji měla, poslední roky už ne). Je to o tamní legislativě i o zdrojích daných firem, jakými svou dividendu financují.

Obdobně lze najít výjimky i v jiných zemích.

Zápočet zahraniční daně

Již několikrát zde bylo zmíněno, že v daňovém přiznání se musí (k zamezení dvojího zdanění) zahraniční daň započítat vůči české, a to max. do limitu dle Smlouvy. U dividend se u valné většiny států k zamezení dvojího zdanění používá metoda prostého zápočtu. Není třeba psát přesnou definici – v praxi to ale znamená (oproti metodě plného zápočtu, která se používá u některých jiných než dividendových příjmů), že z každého státu lze vůči české dani započítat (tedy přiřadit a uznat) maximálně takovou zahraniční daň, aby podíl mezi hrubou dividendou z daného státu a celkovým základem daně daného poplatníka nepřesáhl podíl mezi daní započtenou z daného státu a celkovou českou daní poplatníka. Navíc nelze překročit procentní limit ze Smlouvy, viz výše. Možná to zní krkolomně, na příkladu (hlavně komplexním v příštím díle i s přiloženým vyplněným Přiznáním) to bude ale jasnější. Jednoduchý příklad: pokud např. hrubá dividenda z Německa tvoří 1,5 % celkového základu české daně, pak i daň uznaná k zápočtu z Německa může být max. 1,5 % celkové české daně – nejvýše však 15 % z hrubé německé dividendy, jak vyplývá ze Smlouvy s Německem. Číslo 1,5 % z příkladu se v Přiznání ve výpočtu (na listu Přílohy č. 4) nazývá Koeficient zápočtu, píše se bez znaku % a zaokrouhluje se na 2 desetinná místa.

Důsledky metody prostého zápočtu

U daní z dividend jednotlivých států (i ČR) je procento zdanění pevné (přesně 15 %, 30 % a podobně). Ale procento, jakým je zdaněna česká fyzická osoba celkově (poměr daně a původního základu daně před jeho snižováním) je nikoliv přesně, ale maximálně 15 %. Důvodem je fakt, že v Přiznání lze uplatnit různé nezdanitelné části základu daně dle §15 Zákona o daních z příjmů, které se od daňového základu odečítají (např. dary na charitu, dary krve, úroky hypotéky, pojistné životního pojištění, příspěvky odborům, vlastní vzdělávání a jiné, detailně v šestém dílu). Vaše daň pak není přesně 15 % ze základu daně, ale méně, protože původní daňový základ se o uvedené položky před výpočtem daně zmenšil. Mnozí tak mají reálně daň (před uplatněním slev na dani, např. slevy na poplatníka, která ji dále zmenší) třeba jen cca 13-14 % z původního základu daně, nebo i méně. Z definice i z výpočtu zápočtu zahraniční daně je jasné, že započítat ze zahraniční daně lze max. tolik, kolik je reálná česká daň, a v té se již projeví vliv nezdanitelných částí základu daně. Pokud např. vlivem odpočtů úroků hypotéky je vaše daň jen 13,5 % z původního základu, pak lze z jednotlivých států započíst taky jen max. 13,5 %, více formulář zápočtu (listy Přílohy č. 3) uznat nedovolí. Zbytek „spadne“ ve formuláři do částky, kterou nelze daný rok z daného státu započíst. Takže i u dividend třeba z USA (kde je sazba 15 %) nepůjde započíst celých 15 %, ale o nějaké to procento méně. O roku 2022 (Přiznání vytvářené za rok 2021) lze nicméně obejít tuto nevýhodu přes Samostatný základ daně aplikovaný na zahraniční dividendy, viz sedmý díl série.

Prostý zápočet limituje

Zmiňuji to hlavně proto, že většina si mylně myslí, že když USA sazba daně z dividend je 15 % a česká jednotná daň taky 15 %, tak se u nás nebude nic doplácet. To platí jen u těch, co nemají vůbec žádné nezdanitelné části základu daně neboli odečitatelné položky (minimum populace), u ostatních je to omyl! Stačí mít hypotéku, životní pojištění nebo něco darovat a už to neplatí. Započíst z americké daně půjde kvůli uplatněným nezdanitelným částem základu daně třeba jen výše zmíněných 13,5 %, zatímco daň v ČR je 15 %. Takže i u dividend z USA se bude v tomto konkrétním případě 1,5 % v ČR doplácet. Je to tím, že započíst šlo jen 13,5 % a tedy česká daň za daný stát nebyla snížena o plných 15 % z hrubé dividendy. Optimalizace výše popsaná, tedy dividendy třeba od PM, toto mohou upravit tak, aby dvojí daň (placená v USA i v ČR) byla co nejmenší či nulová, když průměrná USA daň se tím sníží pod 15 %. Pak snáze uznatelný zápočet daně ze zahraničí maximalizuje i ten, kdo nezdanitelné části ze základu daně uplatňuje. A opět připomenu novinku danění dividend přes Samostatný základ daně, která tento problém řeší pro většinu poplatníků, viz sedmý díl série.

Daňové přiznání a zahraniční dividendy

V daňovém přiznání (ať už papírovém, nebo EPO, viz druhý díl) nejprve vyplníme (tak jak je popsáno výše v odstavci Vyčíslení české daňové povinnosti) celkovou zahraniční hrubou dividendu za všechny státy dohromady, čímž zajistíme, že kompletní zahraniční dividendy nám navýší český základ daně. Následně můžeme (nepovinně, viz výše) pomocí listů Přílohy č. 3 započítat určitou část daně z každého státu zahraničí zvlášť (a tím si pro každý stát snižovat českou daň a zamezit dvojímu zdanění). Použijeme k tomu naši připravenou tabulku SEZNAM pro poplatníky uplatňující… Např. Anglie (nulová odváděná daň) logicky nevyžaduje žádné vyplňování zápočtu (a tedy ani listu Přílohy č. 3), protože nic na dani odvedeno v Anglii nebylo (zápočet by byl tedy nulový). Pro ostatní státy (kde daň v daném státě odvedená není nulová) se metodě prostého zápočtu (tedy uplatnění zahraniční daně a tím snížení daně české) věnuje již zmíněná Příloha č. 3. Musíme vyplnit tolik listů této přílohy, kolik různých států chceme pro zápočet využít. První list této přílohy je pro první využitý stát, pro další pak existuje samostatný list. Ten má méně políček, celkový součet za všechny státy s uplatněným zápočtem dohromady se pak udělá na prvním listu. EPO správně listy doplňuje samo, tak jak jsou státy přidávány, a velmi usnadňuje výpočet. Zde se velmi vyplatí proti ručním výpočtům. Vše ukážu na příkladu v příštím dílu seriálu, který komplexně předvede všechny zatím popsané daně a ukáže, jak vyplnění přes EPO výpočty usnadňuje.

Přílohy Přiznání

K Přiznání se pak přikládá tabulka SEZNAM… (v EPO na mojedane.cz existuje její zjednodušená verze, lepší je ale kvůli měnám a Smlouvám přiložit i vlastní třeba z Excelu, jak vysvětlím v příštím díle). Dále se přikládá Příloha č. 3 a její případné další samostatné listy (dle počtu států s uplatněním zápočtu). No a taky samosebou FÚ chce vidět výši daně odvedenou v zahraničí. Tedy buď přiložit komplet výpis brokera (či brokerů), kde jsou vidět všechny příchozí dividendy a odvedené daně jednotlivě, nebo pro přehlednost je lepší souhrnný dividendový report. Někteří brokeři (Lynx-Dividend report, Degiro-Roční výkaz) ho mají ke stažení hezky přehledně po státech ve stylu tabulky SEZNAM (navíc s již sjednocenou měnou, u Degiro přes Jednotný kurz v CZK, u Lynx v základní měně účtu, tj. v nastavené Base currency). Ke stažení bývá zpravidla na přelomu února a března dalšího roku.

Závěrem k dani z dividend

Daň ze zahraničních dividend už je komplikovanější než daň z prodeje CP. A to zvlášť, pokud máte zahraničních dividend (a hlavně zahraničních daní) stržených co do celkového ročního objemu nebo počtu států dost a chcete v největší možné míře zamezit druhému plnému zdanění u nás, respektive ho zmenšit. Naštěstí se stačí naučit základní postupy a pamatovat si, které státy jsou daňově méně přívětivé. A to ať už vlastní sazbou, nebo i tím, že nelze u nás započíst max. 15 %, ale jen 10 %. Pak už není problém zahraniční dividendy zpracovávat a daním třeba i přizpůsobovat výběr kupovaných akciových titulů či ETF. Přinejhorším (při přísné úřednici FÚ, která by neuznala doklady brokera o dani odvedené v zahraničí a ozvala by se vám po podání Přiznání) hrozí „jen“ to, že se z přijaté hrubé zahraniční dividendy zaplatí 15 % u nás znova, víc nic. Pokud ale nejde o desítky či stovky tisíc na zahraniční dani, asi se v tom rýpat nebudou. Zvlášť při EPO podání bez hlášené chyby.

Postup v tomto dílu popisoval danění zahraničních dividend přes Společný základ daně, tedy přímo uvedením těchto příjmů na hlavním formuláři Přiznání s uplatněním zápočtu přes Přílohy č. 3 po jednotlivých státech (což byla v době rovné daně 15 % jediná možnost). Od zdaňovacího období 2021 je po necelých patnácti letech (kvůli obnově daňové progrese dvěma daňovými pásmy) opět možné postupovat přes Samostatný základ daně, tj. danit dividendy odděleně od ostatních typů příjmů, samostatně až ke konci Přiznání – to se většině poplatníků může vyplatit, ale ne nutně všem (ne třeba těm, co kromě dividend mají jiné příjmy za rok malé), proto je dobré i tuto první možnost znát – a o té druhé bude vše důležité detailně v sedmém díle série.

A příště bude…

V příštím díle shrneme prozatímní poznatky a kompletně od první po poslední stranu + přílohy zpracujeme s využitím EPO prakticky Přiznání typického investora v zaměstnaneckém poměru, který prodával CP, měl zahraniční dividendy, uplatnil některé nezdanitelné části základu daně atd. Vyjdu ze svého vlastního Přiznání, jen ho lehce zjednoduším a upravím částky. V článku bude tedy prakticky vidět, jak a kam vyplňovat příjmy jak z prodeje cenných papírů, tak ze zahraničních dividend, i jak stylizovat přílohy či tabulku SEZNAM. Stejně tak bude jasné např. to, jak úlevy na hypotéce (či jiné obdobné) ovlivňují maximum zápočtu daně z dividend třeba z USA, pokud se použije první varianta jejich danění dle tohoto dílu.

<— třetí díl  |  pátý díl —>