Kdy (ne)prodávat dividendové akcie (třetí pokus)

Kdy prodat akcie z portfólia jsme na IG webu již řešili (zde a zde), ale jasné odpovědi jsme se nedobrali. Z mého pohledu jde vždy pouze a jen o konkrétní ocenění. To znamená, na kolik si ceníte akcie firmy Vy a pouze Vy.

Když s investováním začínáte, tak je (a bude) vždy lepší jít cestou jistoty a hledat co nejlepší ocenění, tedy s nejvyšší bezpečnostní marží.

Nejprve je nutné znát základy (fundamenty) firmy a teprve potom můžete učinit inteligentní rozhodnutí zda nakoupit, či prodat. Nejde tedy o časování trhu, jak to mnozí špatně nazývají, ale o určení ceny, která je pro Vás „dobrá“. To znamená, že jiný investor si tuto „dobrou“ vstupní cenu může určit úplně jinou a jinak. Základní paramety jsou dané účetními výkazy, ale jak je zhodnotíte a jak si na jejich základě určíte Vaši optimální cenu, je pouze a jenom na každém investorovi.

 

Kdy tedy koupit a kdy prodat?

Z úvodu je již jistě patrné, že na to neexistuje univerzální odpověď, natož nějaká dokonalá! Ale v průběhu času se vždy najde období, kdy je vhodné akcii koupit a kdy prodat. Tedy existují důvody, kdy je cena již příšli vysoko = Pan Trh je příliš optimistický a kdy je cena příliš nízko = Pan Trh je příliš pesimistický.

Proč tomu tak je? Na to nám dal odpověď Benjamin Graham:

Trh je ovládán strachem a chamtivostí.

Warren Buffett tuto poučku rozšířil:

Bojte se, když jsou ostatní chamtiví, buďte chamtiví, když se ostatní bojí.
Be fearful when others are greedy and greedy when others are fearful.

To ovšem vede k tomu, že ocenění se občas „utrhne ze řetězu“ a nemá se skutečnou hodnotou podkladové firmy nic společného. Dochází tedy k nadhodnocení a podhodnocení ceny akcie vúči firmě jako takové. V době „chamtivosti“ jsou ceny nesmyslně vysoké a v době naprostého pesimismu zas nesmyslně nízké.

Pokud vydržíte a na trh se podíváte z delšího časového horizontu, tak zjistíte, že v delším časovém období dokáže Pan Trh každou akcii ocenit správně. Tedy v kráktodobém období dochází k nadhodnocení a podhodnocení, které se postupně vždy vrátí k rovnovážné hodnotě = střední ceně.

Co ovšem nelze předvídat a co já osobně považuji za věštění z křištálové koule (časování trhu) je to, že rychlost korekce (nahoru i dolů) může probíhat velice rychle (v řádu hodin až dnů) nebo se může táhnout roky. To vychází z výše uvedeného citátu, když trhem cloumají emoce, tak může Pan Trh dělat naprosto iracionální věci … a to nelze v žádném případě předvídat.

Už jsem slyšel několik názorů, že Pan Trh je proti nim, že někdo manipuluje trh proti nim, apod. Jenže tito lidé zapomínají se rozhlédnou, tzv. poodstoupit a vidět „větší obraz“, propojení jednotlivých firem, zpráv a toho co se obecně ve světě děje.

Časovat trh samozřejmě nejde, o nic takového se ani nesnažím, ale jde o to, stanovit si cenu, kterou jste ochotni za konkrétní akcii zaplatit, protože dle Vašich hodnocení a výpočtů je to TA cena, která Vám umožní v noci klidně spát.

Jak řekl Bernard Baruch:

Nezkoušejte kupovat na dně nebo prodávat na vrcholu. To nelze udělat, tedy kromě lhářů.

Ben Graham řekl:

Na akcie byste se měli dívat jako na malé části podniku. Dívejte se na cenové výkyvy spíše jako na Vašeho přítele než jako na nepřítele – profitujte z bláznovství než z účasti na něm. A jeho vůbec nejdůležitější dvousloví o investování: bezpečnostní marže!

 

Hodnota akcie

Cena akcie se odvíjí od peněžního toku, který firma dokáže generovat.

Zde si dovolím malou vsuvku. Začínájící investoři by se ROZHODNĚ měli vyhnout prvotním úpisům akcií (IPO)! Ne proto, že by (vždy) byly špatné, ale proto, že tyto firmy nemají žádnou veřejně dohledatelnou historii. A historie nám dává mnoho příkladů, kdy firemní výkazy byly manipulovány tak, aby majité původně soukromé firmy na IPO vydělali a investoři přišli o všechno! Pokud chcete začít investovat, tak na začátku VŽDY vybírejte z časem prověřených a především velkých firem.

Když se „vrhnete“ na firemní hodnocení a zda je pro Vaše tězce vydělané peníze vhodnou volbou, tak byste se rozhodně neměli zaměřit pouze na poslední zisky a výši dividendy. Tyto dvě čísla jsou důležitá, ale neměli byste zůstat jen u nich. Je třeba se podívat jak do minulosti, tak i do budoucnosti.

Minulost je daná = projít firemní výkazy, ale co budoucnost? Rozhodně nebrat odhady různých analytiků, ale vždy jít opět do firemních výkazů a podívat se jak to vidí samo vedení firmy = tzv. guidance. To Vám řekne mnohe více, než že nějaký analytik XY odhaduje cenu akcie v příštích 5ti letech na hodnotě YZ.

Hodnocení je, když si najdete hodnotící mechanismus, který Vám bude vyhovovat. Existuje mnoho modelů a hodnocení, takže je zde nebudu vypisovat. Nejznámější a také nejpouživanějsí je hodnocení pomocí metody diskontovaných peněžních toků (DCF = discounted cash flow). Strejda Gugl poradí.

 

Účetní hodnota (book value)

Nejednou jsem se setkal s názorem, že firma, která prudce roste je ta NEJ. Mohlo by se to zdát jako pravda, ale jen do chvíle než se srazíte s tvrdou realitou.

Čím rychleji podnik roste, tím větší bude i budoucí tok příjmů a tím lepší dávají DCF modely lepší obrázek o (možné) budoucnosti firmy (bohužel v dost případech falešný). Na první pohled se to zdá jako naprosto logická a pro investory pozitivní zpráva, že? Realita však bývá ve většině případů naprosto odlišná. Historii totiž nejednou ukázala, že s hektickým růstem jsou též spojené megalomanské plány vedení a následné obrovské náklady a odpisy investic. Tedy, že vedení v honbě za růstem zaplatí nepřiměřenou cenu za akvizice, tzv. goodwill, který následně spláchne do záchodu (odepíše), čímž způsobí i ztrátu investorům.

Účetní hodnota (BV – book value) znamená, kolik dnes (při koupi akcie) platíte za hodnotu aktiv firmy. Pokud je např. BV ve výši 1,5, tak to znamená, že za aktiva firmy v hodnotě jednoho dolaru zaplatíte 1,5 dolaru. To tedy znamená, že by se investoři měli snažit najít takové firmy, jejichž BV je rovno jedné nebo ideálně menší než jedna.

 

Pravidlo 72

Na podrobný popis tohoto pravidlá Vás odkážu na původní článek. Již Albert Eistein řekl, že největší síla ve vesmíru je složené úročení. A to je něco, co při investování do dividendových akcií rozhodně využíváme.

Pokud byste s ročním úrokem 10% investovali každý měsíc 100 Kč, tak byste za 36 let měli na účtu cca 400 000 Kč. Ale kolik byste měli na účtu po 36 letech, kdybyste investovali s úrokem 20%? Byl by to též dvojnásobek, tedy 800 000? Kdepak, bylo by to přes 7 500 000 Kč! A to je právě to kouzlo složeného úročení!

Čím se dostávám zpět k pravidlu 72, které nám říká, za jak dlouho se Vaše peníze na účtu zdvojnásobí při daném úroku. Takže s 10% úrokem se Vaše peníze zdvojnásobí za 7,2 roku (72/10), ale s 20% úrokem to bude jen 3,6 roku (72/20).

To je ta hlavní síla složeného úročení. Pomůže Vašim penězům růst rychleji, jediné co je k tomu potřeba jsou: prvotní vklad a čas. A u firem je to naprosto stejné. Když bychom porovnávali dvě společnosti, jedna roste o 10% ročně a druhá o 20% ročně, tak je jasné, že ta s 20% bude vytvářet výrazně větší tok příjmů svým investorům, vzhledem k současné hodnotě. A tedy její budoucí hodnota bude mnohem vyšší.

 

Strategie kup-a-drž

Tato strategie mi je nejbližší, i když jak jsem uvedl v mém hodnocení loňského roku, tak dokážu i prodat, když to dává pro mě smysl. Tedy pokud přechod k jiné firmě (akcii) má větší perspektivu návratnosti a růstu dividendového příjmu. Mé dlouhodobé zaměření se nemění a případné odprodeje jsou vždy jen malým procentem mého portfólia.

Na druhou stranu se přiznám bez mučení, že tzv. indexové investování je vyšší míra „bez-údržbové“ investice. Tedy pro Ty investory, kteří chápou, že inflace přes 3% jim úžírá podstatnou část těžce vydělaných a ledem ležících peněz na účtu a jsou tedy nuceni s „tím začít něco dělat“! Pokud tedy se nechcete příliš „mučit vyšetrováním“ jak na tom firma je, ale chcete (musíte) začít investovat, tak různé indexy a ETF na ně mohou být pro Vás vhodnou volbou.

Jediné, na čem opravdu, ale opravdu při strategii buy-and-hold záleží je, že musíte nakoupit správnou společnost za správnou cenu! Pak pro Vás bude strategie buy-and-hold výnosná. No, obecně kupovat špatnou společnost a ještě za špatnou cenu, je vůbec totální blbost.

 

Ztracená dekáda strategie kup-a-drž

Obrovský optimismus roku 2000, následný pesimismus po splasknutí dot.com bubliny a následný opětovný obrovský optimismu. Aby následně přišla finanční krize a všechny zisky opět smazala. Hezky je to vidět na FASTgraphs grafu pro S&P 500 (SPX) [počáteční P/E = 28,43, konečné P/E = 18,18, celkový výnos -1,1%]:

Po obrovských růstech následovalo období záporných výnosů a to proto, že investoři byli tak chamtiví, že vyhnali ceny příšliš vysoko. Vysoké ceny sebou přinesly i velmi nízké dividendové výnosy. V tomto 10ti-letí tedy nebyla strategie buy-and-hold tou nejlepší. Jenže za to nemůže strategie sama, ale pouze to, že trh byl v roce 2000 velmi nadhodnocený. Takže v té době ani pasivní investování do indexový fondů nebyl nejlepší nápad.

Ovšem pokud postoupíme v čase dál a podíváme se na následující dekádu, roky 2010-2019, tak uvidíme naprosto jiný obrázek [počáteční P/E = 18,18, konečné P/E = 19,96, celkový výnos 12,5%]:

A to proto, že trh byl po finanční krizi (2007-2009) spravedlivě ohodnocen a velké množství akcií dokonce hluboce podhodnoceno! A tak následná návratnost a strategie buy-and-hold přinesla obrovské zisky. Výsledkem tak byl celkový výnos přes 12%. Takže strategie buy-and-hold může být úspěšná, i když počáteční ocenění je mírně vyšší, ale ne příliš.

 

Závěr

Obávám se, že jsem Vám ani dnes neprozradil kdy je nejlepší čas akcie prodat. A obávám se, že ani v žádném dalším článku tomu tak nebude. Žádná z metod oceňování Vám totiž nedokáže tuto otázku zodpovědět. Všechny metody Vám dokáží pouze říci jak si konkrétní firma stojí. Výsledek (koupit/prodat) již bude vždy a pouze na každém konkrétním investorovi.

Osobně se snažím koupit-a-držet … dokud to jde, protože se vždy snažím nakoupit za co nejlepší cenu. Raději s nákupem počkám a v mezičase investuji jinam = moji optimální nákupní cenu si „vysedím“.