Můj důchod aneb já se nechci jít pást – 2. část

Dnes dokončíme co jsme včera začali. Pokud jste první část nečetli, tak začněte prosím zde: Můj důchod aneb já se nechci jít pást – 1. část

 

DGI přichází poprvé na scénu

Pojďme raději od těch katastrofických zpráv jinam, tedy k tomu proč jsme/jste zde, na webu investiční gramotnosti. Ti co nás čtou pravidelně, tak již ví, že historicky se již několikrát prokázalo, že investování do dividendově růstových akcií je pro investory tím nejlepším způsobem, jak si vybudovat své budoucí bohatství. I když to není nejrychlejší způsob, zbohatnutí, tak investování do dividendově růstových akcií je skvělým způsobem, jak si (na)plánovat odchod do důchodu a následně díky nim platit své účty a odpočinek v důchodu. Když se nám bude dařit dobře, tak by mohlo být i možné odejít do „důchodu“ dříve, než co kolik povolují české zákony.

Dobrou zprávou je, že pokud Vám je dnes 30, 40 nebo 50 let, tak pravděpodobně ještě není příliš pozdě na to, aby jste si včas dali dohromady dostatečně velké portfólio, které Vám zajistí pohodlný odchod do důchodu. Správně postavené portfólio, nakoupené v době podhodnocení, pak bude přinášet vysoké výnosy, které budete potřebovat k dosažení Vašich finančních cílů.

 

Nejdříve se, ale musíme podívat kolika let se to vlastně v ČR dožíváme?

Jak jsem uvedl v první části, tak Češi vlastně vůbec netuší jaké mají měsíční náklady nebo kolik budou potřebovat měsíčně, až jednou půjdou do důchodu. Faktem je, že odchod do důchodu může být o dost dražší, než si dnes vůbec myslíte. To znamená, že hodnota Vašeho portfolia či naspořené peníze nakonec nemusí být dostatečné na to, aby Vám to zajistilo pohodlný důchod. Proto zas sebe říkám: „radši víc, než míň“, ať je nějaká rezerva.

Nejprve opět trocha čísel:

• chlapci narození v roce 2016 by se měli dožít v průměru 76,2 roku
• dívky narozené v roce 2016 by se měly dožít v průměru 82,1 roku

Přitom čeští důchodci, kteří šli do důchodu v roce 2018 ve svých 65ti letech by měli/měly:

• muži bez zdravotních potíží žít ještě 8 let
• ženy bez zdravotních potíží žít ještě 8,6 roku

Pesimisticky shrnuto: když se snad v roce 2042 konečně dohrabu do důchodu a budu mít to štěstí, že budu relativně zdravý, tak mám ještě snad/asi 8 let, než skončím v domově důchodců upoutaný na lůžku, sotva se pohnu nebo se budu od rána do večera cpát léky. No tak tahle představa mě tedy nadšením vůbec nenaplňuje.

 

Takže kolik je dost?

Na tuto otázku jsem bohužel na českých webech odpověď nikde nenašel. Jediné co zjistíte je, že by jste si měli odkládat asi 10% svého platu a pak hromada odkazů na různé investiční fondy… a jak to s fondy je, jsem již zde na IG webu psal.

Takže nezbylo než se obrátit za velkou louži, kde s investováním na důchod mají zkušenosti již více jak 100 let.

Merrill Lynch Finances v roce 2017 udělal výzkum a zjistil, že průměrný americký pár důchodců pro spokojený důchod potřebuje 738 400 dolarů, tedy cca 16,5 miliónů korun. To mě na první pohled přišlo nějak hrozivě moc, ale pojďme to vzít postupně pro české poměry … to by bylo, aby se to nedalo nějak spočítat nebo alespoň hrubě odhadnout…

Bydlím v Praze, tak to budu počítat na pražské ceny, klidně dodejte čísla z jiných měst, rád je přidám nebo přidejte vlastní výpočty do diskuse.

1. Bydlení: když přenecháme byt dětem a (doufám) že ony nám na oplátku koupí alespoň 1+1, tak poplatky, včetně elektriky se dnes pohybují někde kolem 2 tisíc, za 25 let to asi bude víc, tak budeme počítat 3000 Kč v budoucí (snad) české koruně = 36 000 Kč ročně.  – tak to je docela malá částka
   
2. Jídlo: nerad bych byl pouze o suchých rohlících, či chlebu se solí, takže když si zprůměruji kolik nákupu dnes uděláme a kolik by to mohlo být za 25 let, tak si to tipnu na 200-300 Kč na den. Určitě si jako důchodce budu chtít občas zajít na něco lepšího do restaurace (pokud se tam teda dohrabu), takže ať se nežinýrujeme budiž 500 Kč/den = 15 000 Kč měsíčně = 180 000 Kč ročně. – uff, no tak na jídle se bude šetřit, přežírat se nemá
3. Aktivity: kdo ví co bude za 25 let, ale rozhodně doma sedět nehodlám, alespoň jednou za rok to bude chtít nějakou dovolenou… budiž vycucáno z prstu 20 000 Kč/osoba, tedy 40 000 Kč ročně. – to si myslím je střízlivý odhad, vzhledem k dnešním cenám

Přepočítáno na základě následné diskuse k článku – děkuji všem diskutujícím:

1. Bydlení: když přenecháme byt dětem a (doufám) že ony nám na oplátku koupí alespoň 1+1, tak poplatky, včetně elektriky se dnes pohybují někde kolem 6 tisíc, za 25 let to asi bude víc, tak budeme počítat 8000 Kč v budoucí (snad) české koruně = 96 000 Kč ročně.
   
2. Jídlo: nerad bych byl pouze o suchých rohlících, či chlebu se solí, takže když si zprůměruji kolik nákupu dnes uděláme a kolik by to mohlo být za 25 let, tak si to tipnu na 200-300 Kč na den. Určitě si jako důchodce budu chtít občas zajít na něco lepšího do restaurace (pokud se tam teda dohrabu), takže ať se nežinýrujeme budiž 500 Kč/den = 15 000 Kč měsíčně * 2 osoby = 360 000 Kč ročně. – uff, no tak na jídle se bude šetřit, přežírat se nemá
3. Aktivity: kdo ví co bude za 25 let, ale rozhodně doma sedět nehodlám, alespoň jednou za rok to bude chtít nějakou dovolenou… budiž vycucáno z prstu něco přes 20 000 Kč/osoba, tedy 44 000 Kč ročně. – to si myslím je střízlivý odhad, vzhledem k dnešním cenám (aby se výsledná částka zaokrouhlila)

Suma sumárum to dává 256 000 Kč 500 000 Kč ročně pro dva lidi, troufnu si říci „na vcelku pohodlný život“. Nebude to asi žádná super „hitparáda“, ale přežít se s tím bude dát. Tedy v případě, že bude člověk (důchodce) zdravý, jestli do toho přijdou nějaké nemoci a s tím výdaje za léky, tak tato částka nebude rozhodně dostačující. I když v ČR máme limity na léky, tak z rodinné zkušenosti bohužel musím konstatovat, že tento limit je pouze virtuální a náklady se mohou vyšplhat do závratných výšin.

Takže jako „bezpečnostní polštář“ budiž přidáno dalších 4 500 Kč/měsíc 5 000 Kč/měsíc na léky, čímž se nám roční náklady navýší o dalších zakulatí na 300 tisíc ročně 5000 Kč * 12 měsíců * 2 osoby = 120 000 ročně. Suma sumárum, pro dva důchodce to bude chtít alespoň 620 tisíc Kč ročně. Na tohle rozhodně dva státní důchody, tedy pokud vůbec nějaké budou, stačit nebudou, natož pak jeden.

Pokud budu doufat alespoň v průměrný věk dožití roku 2017, tedy 76 let u můžu a 82 let u žen, tak to znamená, že sebe potřebuji „zajistit“ na 10 let a manželku dokonce na 15 let.

Aby se to lépe počítalo, tak to rozdělím:

• 300 tisíc / 2 = 150 tisíc na osobu
• 150 tisíc * 10 let = 1,5 milionu Kč
• 150 tisíc * 15 let = 2,25 milionu Kč
• 620 tisíc / 2 = 310 tisíc na osobu
• 310 tisíc * 10 let = 3,1 milionu Kč
• 310 tisíc * 15 let = 4,65 milionu Kč

Celkem tedy 3,75 milionů Kč. Celkem tedy 7,75 milionů Kč.

Uff, to mi spadl kámen ze srdce! Těch 16,5, co spočítali za velkou louží, bylo opravdu hrozně moc, jsem rád, že to vyšlo víc jak 4x méně.

Tak to už zas tak málo peněz není, ale stále je to méně jak polovina toho co je doporučený „standard“ v USA. Přeci jen životní standard je u nás poněku nižší, takže i náklady by měli být nižší. Tedy dle očekávání, jídlo a bydlení, nejnákladnější to položky pro život…

No jo, ale kde to vzít, že? Stejně tohle je částka opravdu vysoká! I když v Praze za to dnes neseženete ani 2kk byt. S průměrným platem (medián 25 674 Kč) by jste si to vydělali za 58 let 301 let, tedy pokud by jste odkládali každou korunu a nic neutratili. Šetřit a zase šetřit? Tudy cesta prostě fakt nevede.

 

DGI přichází podruhé na scénu

Zde na IG webu to „meleme“ furt dokolečka, ale opakování matka moudrosti. Základním kamenem DGI, je výběr akcií, které platí dividendy a ty navíc minimálně jednou ročně zvyšují.

David Fish tyto firmy v CCC rozdělil do tří skupin:

1. Champions / Šampioni – jsou firmy, které vyplácí a každý rok zvyšují dividendu minimálně 25 let a víc
2. Contenders / Uchazeči – jsou firmy, které vyplácí a každý rok zvyšují dividendu 10-24 let
3. Challengers / Vyzyvatelé – jsou firmy, které vyplácí a každý rok zvyšují dividendu 5-9 let

Web Sure Dividend je dělí na:

1. Dividendové Aristokraty (Dividend Aristocrats) – jsou firmy, které vyplácí a každý rok zvyšují dividendu minimálně 25 let a víc
2. Dividendové Krále (Dividend Kings) – jsou firmy, které vyplácí a každý rok zvyšují dividendu minimálně 50 let a víc

A pak tu jsou ti NEJ z NEJ:

Dividendoví Zombíci – jsou firmy, které vyplácí a každý rok zvyšují dividendu minimálně 100 let a víc

 

Firma Investment Quality Trends (IQT), která monitoruje trendy a výnosy na kapitálových trzích již od roku 1985 zjistila, že modelová portfolia, vygenerovaly 11,8% CAGR celkové návratnosti, což za stejný čas překonalo výnos indexu S&P 500 o 10,8%. Za posledních 15 let, ale pouze 6,67% podílových fondů dokázalo porazit výnos indexu S&P 500!

Když budete sami investovat své peníze do nějakého ETF, které sleduje S&P 500 index, tak máte téměř 94% šanci, že dosáhnete lepšího výsledku než jakýkoliv Vámi vybraný fond. A to nemluvím o penězích, které ušetříte za poplatky.

Takže jakou, že to „super tajnou“ strategii IQT používá, která jim tak dobře funguje posledních 52 let? Navíc je tak neuvěřitelně jednoduchá, ale vysoce účinná. No přeci tu SAMOU, kterou tu hlásáme do světa zde na IG webu (např. zde a zde): investujte do blue-chip dividendových akcií, jako jsou dividendoví Aristokraté a Králové.

To jsou ty vysoce kvalitní dividendové akcie, nakoupené za správnou cenu a následně drženy dlouhou dobu, nebo dokud se jejich ocenění nestane nesmyslně vysoké. Důvodem, proč tato strategie funguje již desítky let je to, že tyto firmy mají stabilní obchodní modely a vyplácí své výnosy zpět akcionářům ve formě dividendy. A právě díky pevným obchodním modelům si dokáží udrže vysokou návratnost i v době klesajícího ekonomického cyklu.

Říkáte si, jak nám tohle pomůže v našem úsilí vytvořit si portfolio kvalitních dividendových akcií? Především dnes, když ceny rostou každým dnem a investiční weby píší o nejdelším býčím trhu? Odpověď je naprosto jednoduchá, je to přeci „ekonomický cyklus“, tedy cykluje, tzn. co je dnes drahé, tak časem zlevní a co je dnes levné, tak časem zdraží.

Pro nás, DGI investory, to znamená jediné. Sledovat trh a být připraveni na nákup v době poklesu a držení (prodej, ale my přece neprodáváme) v době předražení.

Nejčastěji se vždy srovnává právě s indexem S&P 500, tak zde mám jeden graf (novější jsem bohužel nenašel, takže jen do roku 2016):

Pokud by jste v roce 1991 investovali 10 tisíc dolarů do Dividendových Aristokratů, tak na konci roku 2016 by jste dosáhli kumulovaného výnosu, tedy včetně dividend, přes 191 tisíc dolarů. Ale rok 1991 je příliš vzdálená minulost, tak si to posuňme blíže do přítomnosti.

Pokud by jste, z důvodu zachování výše uvedeného grafu:

• investovali 70 tisíc dolarů na vrcholu (před propuknutím finanční krize), tak dnes by jste měli přes 191 tisíc.
• investovali 50 tisíc dolarů v dolíku (po finanční krizi), tak dnes by jste měli přes 191 tisíc.

Pardon, COŽE?!?! Tak moment! Tady něco nesedí…

Takže ta ukrutná, špatná, zlá, hrozivá, atd., atd., finanční krize snížila hodnotu portfólia složeného z Aristokratů, z cca 70 tisíc dolarů na cca 50 tisíc dolarů. Ale hodnotu indexu S&P 500 z cca 60 tisíc dolarů na 30 tisíc dolarů. – čísla prosím berte s rezervou, tentokrát je pouze odhaduji z grafu výše, pro ilustraci to ale stačí.

Navíc, když se na graf pořádně podíváte, tak uvidíte, že index S&P 500 potřeboval přes 4 roky, aby se vyhrabal zpět na stejnou výši jako byl vrchol před krizí, ale Aristokratům to trvalo pouhé roky dva!

 

DGI přichází potřetí na scénu

Základní mantrou amerického DGI jsou 4%:

1. Vaše dividendové portfólio Vám ročně přinese 4% dividendového výnosu
2. Vaše dividendové portfólio ročně vzroste o 4%

Jenže zde je velké ALE. USA podporuje investování na důchod hned několika způsoby. Např. jejich IRA účet, kde pokud peníze nevybíráte, tak neplatíte žádné daně, ale prodej nákup akcií povolen je. Takže prodej předražených a nákup podhodnocených akcií/bondů je povolen.

U náš tzv. druhý důchodový pilíř, byl nejprve s velkou slávou zaveden, aby pak byl ještě s větší slávou zas zrušen… no, tolik ke starosti našich politiků o zajištění pracujících lidí do důchodu… marnost o tom mluvit/psát.

Takže u nás bohužel nic takového neexistuje, ze všech kapitálových příjmů platíme 15% daň, navíc máme téměř 3% inflaci. Z toho vyplývá, že 4% hrubého stačit nebudou. Abychom dostála „amerických“ 4% (čistého) v ČR, tak musíme vybírat takové akcie, které ročně nesou 4,75% hrubého, tedy cca 4% čistého. Tím bychom měli splněno za a).

A teď to složitější za b). Ti co nás čtou pravidelně, tak již vědí, že navyšování dividendy je očekávaně neodhadnutelná věc. I když u Aristokratů a Králů je navyšování pravidelné, ale s postupem času procento navýšení klesá, protože čím vyšší dividenda již je, tím vyšší by muselo zvýšení být. Když firma platí dividendu ve výši 1 cent, na zvýšení o 1 cent, je 100% zvýšení. Jenže když platí dividendu ve výši 5 dolarů a zvýší o 5 centů, tak je to pouhé 1% zvýšení. Navíc je vždy na rozhodnutí vedení firmy zda a o kolik dividendu zvednou.

Jeden rok to může být navýšení o 10% a příští rok jen 1%, záleží jak se bude firmě dařit. Proto mám tak rád Aristokraty a Krále, protože když dokázala firma tento „titul“ získat, tak o to víc se vedení snaží si ho udržet. Na druhou stranu to neznamená, že zvyšování bude obrovská, ale s vysokou pravděpodobností lze říci, že BUDE! A to je to hlavní.

Ale zpět k bodu b). Jak tedy si zajistit ony „magická“ 4% navýšení. Na ní bohužel neexistuje lehká odpověď. Ani Aristokraté a ani Králové nezvyšují dividendu o stejné procento… a ani o 4+% každý rok. Zde si musí každý investor sáhnout do svého svědomí a stanovit si svou vlastní cestu.

Existují v podstatě dvě základní varianty:

1. smíříte se s menším ročním navýšením, ale za to téměř jistým a pravidelným
2. doplníte své portfólio o dividendové boostery

Osobně jsem se rozhodl pro č.2. Mám téměř 60% kupní cena portfólia alokováno v dividendově stabilních firmách. I když to nejsou všechno Aristokraté/Králové, protože ač dividendu platí podobně dlouho, tak během finanční krize tyto firmy dividendu buď nezvýšily nebo mírně snížily. A zbytek mého portfólia jsou boostery, tedy akcie platící vyšší roční výnost než 4%.

Tím si kompenzuji, že moje „větší polovina“ ^{(paní učitelka matiky ze základky by mě hnala)} ročně navýší méně než 4%, ale ta „menší polovina“ ^{(no za tu „matiky“ bych to taky schytal)} to dorovná vyšším ročním výnosem. A jak to řešíte Vy? Podělte se v diskusi.

A postupem času, jak se zas objeví nějaká ta krizička a ceny opět půjdou dolů, tak budu přesouvat více peněz do Aristokratů/Králů, tedy snižovat procento zastoupení boosterů v portfóliu.

 

Závěr

Z výše uvedeného mohu konstatovat jediné. Až přijde další krize (a ona příjde, to si můžete být 100% jistí), tak chci mít většinu portfólia v akciích Aristokratů a Králů. Budu mít tak daleko větší šanci na rychlejší návrat na původní hodnotu portfólia. A hlavně, když rok dva tři jako odměnu za čekání dostanu dividendu, která se každý rok navíc zvýší… takže vlastně bonusy dva.

Už slyším rejpaly jak křící: „Ale když budeš mít všechny peníze v bance, tak bys o nic nepřišel.“

OMYL!

Jak již jsem uvedl v první části, tak peníze, které leží (v bance nebo pod polštářem), tak ty požírá inflace. Pokud je investujete do fondů, tak ty investují velmi podobně jako dnes já. Část do akcií, část do bondů a část do pokladničních poukázek (ty dvě poslední já ne). Takže když přijde propad, tak fondy jsou zasaženy úplně stejně jako zbytek trhu… a navíc musíte ještě platit poplatky, které Vaši investici dále každoročně snižují… takže …

DGI investování třikrát zdar, zdar, zdar!