Několik pravidel pro dividendové portfolio

Na trhu se nám v loňské roce děly velké věci. Pandemie korona viru udělal z cenových grafů pěknou horskou dráhu. Většina analytiků a i vedení mnoha firem se vzdalo jakékoliv odhadů pro tržby a zisky pro loňský rok.

A tak bychom se mohli dnes společně podívat na to, co by měl DGI investor dělat, když/pokud se něco takového bude někdy opakovat. A víme, že se to opakovat bude, jen nevíme kdy a co bude ta černá labuť^{(velmi dobrá kniha)}, která pošle ceny dolů.

Pokud znovu černá labuť přiletí, tak by si každý investor, či investorka^{(abychom byli džendrově vyrovnaní)}, měl(-a) nad svým portfóliem sednout a zhodnotit silné a slabé kusy. Pokud cena určité akcie klesla dostatečně, tak by mělo následovat rozhodnutí zda přikoupit nebo ne.

Dnes se společně podíváme na několik dalších pravidel (jako rozšíření původního článku), která nefungují jen v době vysoké volatility na trhu, ale fungují velmi dobře při jakékoliv situaci na trhu.

Úvod

Základním pravidlem, mimo dnešní seznam, je pravidlo diverzifikace a udržování velikosti jednotlivých pozic na přibližně stejné hodnotě. Samozřejmě, nikdy se Vám nepodaří mít všechny pozice o stejné hodnotě, ale tímto je myšleno, aby jste neměli jednu pozice v hodnotě 100 dolarů a druhou v hodnotě 1000 dolarů. Ale když bude jedna 800-900 a druha 1000-1100, tak lze označit za téměř stejnou pozici.

Druhým základním pravidlem, jsou postupné nákupy. Tedy nikoliv nákup najednou celé pozice, ale alespoň dva až tři následné příkupy. Ano existují investoři, kteří „odpálí“ vstup do pozice celý najednou, ale rozhodně to není doporučené a historické kolísání cen na trhu toto pravidlo jen potvrzují. Samozřejmě se může stát, že nakoupíte a cena pak jde rok, dva jen nahoru, ale „trpělivost růže přináší“ a „nic neroste do nebe“. V mezičase se vždy najdou jiné příležitosti pro vstup nebo příkup.

Dodržováním těchto dvou pravidel zajistíte, že Vaše portfólio bude daleko méně volatilní a Vy budete moci lépe spát.

Pravidlo č. 1: velikost pozice a její navyšování

První pravidlo navazuje diverzifikační pravidlo z úvodu.

Protože než se rozhodnete přikoupit (navýšit) jakoukoliv pozici v portfóliu, tak je třeba se nejdříve také podívat kolik dnes akcie konkrétní firmy stojí (P/E, P/S, P/B ukazatele). Dále bychom měli mít alespoň základní informace o tom, jaké byly poslední výsledky firmy. A také vědět jaká je velikost pozice v portfóliu, popř. v sektoru Vašeho portfólia.

Hlavní problém s příkupy totiž je v tom, že nikdo a tím myslím NIKDO, nedokáže určit dno výprodeje. A tak nezbývá než být připraven a přikupovat po cestě dolů, tedy dokud jste s pozicí v mínus oproti své původní nákupní ceně^{(vím, že mi to zas Pavel dá sežrat)}.

Při každém poklesu se vždy najde pár nadšenců, kteří zkouší časovat/tipovat dno… a výsledek? Buď nekoupí vůbec nic nebo nakoupí, až když jde cena opět nahoru. Takže místo, aby slušně zprůměrovali cenu dolů postupnými příkupy, tak svou „jednou ránou“ ve špatný okamžit cenu nezprůměrují o tolik, jako ten, kdo nákupů udělal postupně několik.

Uvedu příklad …

Vezeme si hypotetickou akcii A. Je to firma, kterou jste si vyhodnotili jako v hodnou k nákupu do Vašeho portfólia a dnešní cena 20 dolarů za akcii Vám příjde jako vhodná pro nákup/vstup. Vzhledem k ostatním pozicím ve Vašem portfóliu Vám vychází, že potřebujete vybudovat pozici o hodnotě 2000 dolarů. Znamená to však, že půjdete a nakoupíte za celých 2000 dolarů? To ROZHODNĚ NE!

Takže, dle druhého pravidla z úvodu, nakupíte 33 kusů po 20ti dolarech (pro plánované tři nákupy) nebo 50 kusů po 20ti dolarech (pro plánované dva nákupy). Tedy buď cca třetinu nebo polovinu budoucí plánované pozice ve výši 2000 dolarů.

Dále si určíte o kolik musí cena klesnou, aby jste začali uvažovat nad příkupem. Osobně se pro cenu akcií do 50ti dolarů za kus snažím dodržovat pokles o 5% a pro cenu akcií nad 50 dolarů pokles o 3%. Ale toto není žádné pravidlo, je to spíše psychologické hranice, kterou má každý jinou, takže rozhodně doporučuji si stanovit procento poklesu jaké bude vyhovovat Vašemu klidnému spánku.

V tomto modelovém případě by to tedy znamenalo, dokud bude cena and 19ti dolary za kus, tak o navyšování pozice neuvažuji a tuto pozici prohlásím za KaZ^{(Kup a Zapomeň)} a přestávám ji aktivně sledovat.

V momeňtě, kdy cena klesne na 19 dolarů (5% pokles), začínám chystat peníze a přikupuji dalších 33 kusů = navyšuji o další 1/3 plánované pozice. Čímž průměruji cenu z původních 20ti dolarů za akcii na 19,5 dolarů a vlastním 66 kusů.

V případě, že cena jde dále dolů a dosáhne 18ti dolarů (další 5% pokles),začínám chystat peníze a přikupuji 34 kusů = navyšuji o poslední 1/3 plánované pozice. Čímž průměruji cenu z původních 20ti dolarů za akcii na 18,99 dolarů a vlastním pozici o 100 kusech a hodnotě 1899 dolarů. Zůstalo mi tedy ještě 101 dolarů na možný budoucí příkup do plné pozice plánovaných 2000 dolarů.

Za pozici jsem vydal 1899 dolarů, ale má hodnotu „jen“ 1800 dolarů, „sedím“ tedy na NErealizované ztrátě 99ti dolarů, tedy 5%.

Pokud bych se, ale rozhodl pro dva nákupy, tak bych nejdříve nakoupil 51 kusů za 20 dolarů a při poklesu o 5% přikoupil dalších 51 kusů. Měl bych tedy 100 kusů s průměrnou cenou 19,89 dolarů. Jenže „dnes“ je cena 18 dolarů a já již nemohu navyšovat, protože jsem na plné pozici. Moje NErealizovaná ztráta je tedy 189 dolarů = 10%.

Jistě Vás nyní napadane proč nenavyšovat tuto pozici dál? No protože by jste porušili pravidlo číslo jedna o diverzifikaci a velikost pozice by velmi pravděpodobně narostla na nepřiměřené velikosti.

Je čiště na každém kolik postupných příkupů si naplánuje, jde čistě jen a pouze o psychické nastavené každého jednotlivce. A jak již jsem psal výše, pokud jde cena jedné akcie nahoru, tak se jistě najde jiná, která jde dolů. Na trhu jsou stovky dividendových akcií, takže na výběr je více než dost možností. Důležité je nastavit si investiční plán a toho se držet.

Zde musí samozřejmě následovat i logická kontrola. Akcie se mi líbila za cenu 20 dolarů za kus. Změnilo se něco podstatného? Vstoupila na trh nová konkureční firma, kterou tuto mnou vybranou ohržuje? Byly výsledky tak kastrofální? Míří firma do bankrotu? Ne? Pak není důvod proč pozici nenavýšit, protože když se mi firma líbila za 20, tak nyní za 19, či 18 se mi líbí ještě o trošku víc. Protože když jsou v obchodě výprodeje, tak si taky rádi zajdete pro 1+1 cukr zdarma, takže proč si nekoupit akcii s 10% slevou?!

Je třeba si pamatovat, že cenu na trhu určuje sentiment, nikoliv podstatné zprávy. Ani super výsledky nemusí zajistit růst ceny, ale její pád.

Zde přidám ještě jednu zajímavost.

Pokud se rozhodnete svou pozici odprodat, tak bych jste si měli stanovit stejné pravidlo pro postupný odprodej. Tedy nikoliv vyprodat celou pozici, ale také ve dvou a více částech. Proč?

Nebudeme si nalhávat, že naše pozice jsou tak velké, že by jeden příkaz mohl strhnout sebou celý trh do výprodeje. Ale proto, že při investování existují téměř vždy nějaké výjimky, i když jich není zas tak mnoho. A tak jak jste šli s pozicí nahoru, tak by jste s ní měli jít i dolů.

Pravidlo č. 2: držte se nastavených pravidel

Dle prvního pravidla jste nakoupili 1/3 nebo 1/2 pozice a cena začala růst. Budete tedy pokračovat v nastavených příkupech? Za sebe říkám, že NE!

Vím, že mě za toto pravidlo, zde někteří odsoudí, ale raději si „vysedím“ dobrou cenu, než abych přikupoval na vrcholu za draho a pak se díval jak cena padá.

Držte se nastavených pravidel, říkám já!

Nastavili jste si příkup při poklesu o 3%, 5%, či 7%? Držte se toho! Nepřikupujte dokud cena neklesne.

Pokud jste si nastavili, že budete přikupovat do ceny výše X, držte se toho! Přestaňte přikupovat, když cena překročí X.

Stejně jako výprodejem pozice nedokážete strhnou trh dolů, tak také nedokáže (vy-)tlačit cenu výše. Takže než se snažit tlačit očima po nákupu cenu výše, tak raději zaměřím svoji pozornost na jinou pozici, které mé první pravidlo splňuje.

Nesnaže se honit cenu! A to ani nahoru a ani dolů!

Pravidlo č. 3: pravidlo jedné čtvrtiny (25%)

Pravidlo jedné čtvrtiny (25%) říká, že by jste měli uprodat 25% pozice, pokud cena vzroste o 25%. K tomu se váže rčení: Vybíráním zisků ještě nikdo nezchudnul.

Proč?

Akciový trh má, stejně jako ekonomika, tendenci cyklovat … od minim k maximům, zas zpět k minimu a pak … a tak stále dokola. A investoři snáší daleko lépe, když cena roste, než když pak každý den padá níže a níže pod jejich nákupní cenu. Vybráním (realizací) části zisku = odprodejem části (20-25%) pozice se tento psychický tlak dá trochu zmírnit … navíc lze pak utržené zisky re-investovat, buď do stejné nebo jiné pozice, která je pod nákupní cenou.

Navíc prostou matematickou operací spočítáme, že odprodejem 25% pozice s 25% ziskem znamená, že získáte solidní zisk z odprodané části pozice a současně si stále ponecháváte asi 94% původní kapitálové investice.

Vrátíme se zpět k našemu příkladu s akcií za 20 dolarů.

Máme nakoupeno 100 akcií po 20ti dolarech, tedy naše pozice stála 2000 dolarů. Pokud cena vzrostla na 25 dolarů, tak bychom měli odprodat 25 ks. Tím bychom realizovali zisk 625 dolarů. Na účtu nám stále zůstalo 75 kusů akcií za 25 dolarů, tedy v hodnotě 1875 dolarů. Z naší investice 2000 dolarů, tak stále máme 94% hodnoty, při realizovaném 31% zisku.

To není zas tak špatné, ne?

Pravidlo č. 4: omezte počet počet akcií v portfoliu

Jakožto malý a začínající investor si těžko budete moci dovolit investovat u nějakého zavedeného investičního správce. Prošel jsem si jich několik a minimální vyše vkladů začínají na 5 a více milionech korun (cca 250 000 dolarů). Nevím kdo z Vás to má, ale já rozhodně ne. To znamená, že na začátku budete muset každou firmu projít, přečíst výkazy, udělat hodnocení a srovnání s konkurečními firmami v oboru a vítěznou firmu přes brokera sami nakoupit.

Tento výběr se alespoň trošku našim čtenářům snažíme v začátku zjednodušit Klubem Investiční Gramonosti, Společným Investičním Portóliem a Obchodním deníkem. I když konečné rozhodnutí jakou firmu nakonec koupíte je čistě na každém z Vás.

Pokud máte v portfóliu dvě tři firmy, tak to bude otázka pár minut, ale pokud máte portfólio o desítkách firem, tak hodnocení celého portfólia každé čtvrtletí může být na hodiny, ne-li celý den. Je třeba nejít rovnováhu mezi diverzifikací a časem, který jste ochotni investování věnovat.

Zde bohužel neexistuje univerzální rada. Ten kdo dobře rozumí výkazům, tak je chopen za pár minut projít a vyhodnotit destítky firemních finančních zpráv. Ten kdo s investováním začíná, bude mít asi/možná problém za hodinu projít dvě tři zprávy. K tomu je zde i pravidlo o diverzifikaci = nikdy nedávat všechny vajíčka do jednoho košíku, takže mít dvě firmy, protože „víc za čtvrtletí nezvládnu vyhodnotit“, je také špatně.

Tak jak jsme zde na IG webu již mnohokrát psali, tak našim cílem je mít v portfóliu dvě nejsilnější firmy z každého sektoru. Máme 11 sektorů a tedy portfólio složené z 22 nejsilnějších firem na trhu by mělo být nejlepší volbou. Začínající investor by měl v prvních několika letech se snažit postavit portfólio z těchto firem. Nesnažit se začít s 22, ale mít z každého sektoru jednu firmu = 11 firem. To mě osobně příjde jako nejoptimálnější portólio, jak pohledu diverzifikace, tak z pohledu času nutného pro hodnocení firem z čtvrtletních výkazů.

Pokud se Vám po roce až dvou bude zdá, že potřebujete vyšší diverzifikaci, nebo že zvládnete čtvrtletně vyhodnotit více firem, tak klidně své portfólio rozšiřujte.

Na výše uvedeném odkazu má RoseNose 95 firem … jedním slovem: uff!!! Mé portfólio se po letech investování rozrostlo na 33 amerických (čtvrtletní výkazy), 1 anglická (půlroční výkazy) a 5 českých firem (roční výkazy). Ale právě proto, že jsem se snažil vybírat nejsilnější firmy ve svých sektorech, tak je většina mého portfólia téměř „bezúdržbová“. Ve výkazech porovnám tržby, zisky a EPS meziročně, EPS mezikvartálně a výhled na další období … tedy cca 5-10 minut na firmu. Vzhledem k tomu, že mé firmy mají výsledky rozsahu cca 3-4 týdnů, tak je to jen několik minut denně.

Počet akcií by si každý investor měl řídit svým volným časem nebo časem, který chce investováním trávit. Pokud nevíte co s volným časem a vyloženě Vás baví čtení firemních výkazů, tak 50+ akcií bude Vaše volba. Když máte investovaní jakožto pasivní budoucí příjem na důchod, tak 15-30 bude rozumný rozsah.

Pravidlo č. 5: férové ocenění aneb hlavně nepřeplatit

Než vstoupíte do pozice (nakoupíte akcie), tak je naprosto nezbytné, si určit svoji tržní cenu = za kolik maximálně jste ochotni nakoupit jednu akcii. Férové ocenění je hodnota, kterou si Vy a jen Vy myslíte, že tak konkrétní akcie má. Tedy není to současná cena na trhu, ale Vámi stanovená hodnota.

Zde si vypůjčům citát od Warrena Buffeta, který toto pravidlo naprosto přesně vystihuje:

Cena je to, co platíte. Hodnota je to, co dostanete.

Price is what you pay. Value is what you get.

Mnoho investorů totiž (bohužel) akcie nakupuje jako „housky na krámu“ a vůbec nepřemýšlí zda jsou levné nebo drahé. Proč? Bohužel protože většina „investorů“ jde na akciový trh, aby zbohatla a to nejlépe hned zítra.Takže je nezajímá hodnota firmy, kterou akcie představují, ale jen to, aby je co nejdřív prodali … nejlíp za dvojnásobek.

Pokud je toto i Váš případ, tak se omlouvám, jste tu špatně!

IG web a DGI investování obecně, se zaměřuje na dlouhodobý výnos. My, Vy, já, nechceme být bohatí, tedy rozhodně ne hned zítra, ale chceme být zámožní. Rozdíl mezi těmito dvěma slovy jsem zde vysvětloval již mnohokrát, ale dovolím si ten podstatný rozdíl znovu vynést na světlo Boží.

• bohatý člověk – sedí/leží na hromadě peněz a neví co s nimi, peníze mu nevydělávají další peníze a jen je požířá inflace
• zámožný člověk – na balíku penež nesedí, ale své peníze má investované, takže mu každý měsíc přiteče na účet dostatek peněz na jeho život a přitom se investované peníze nezmenší a další měsíce a roky mu budou dále posílat „nekonečnou rentu“

Samozřejmě, pokud vyhrajte miliardu, tak si asi řeknete, že nějakou inflaci nebudete řešit, protože tolik peněz stejně nedokážete za život utratit, takže ať si klidně leží na bankovním účtu a požírá je inflace … jen se obávám, že tohle nebude případ nikoho z nás.

My ostatní, co musíme chodit do práce a vydělat dostaten peněz na současný život a ještě si odložit stranou na budoucí důchod, musí hodnota před nákupem akcie zajímat. Protože není horší investice, než přeplatit a pak mít zbytečně dlouhý horizont návratnosti.

Na téma ocenění a ukazatelů jsme již několik článků napsali, takže nebudu nosit dříví do lesa: zde, zde, zde, zde a zde.

Pravidlo č. 6: určete si jádro portfólia

Když si postupem času své portfólio poskládáte z firem, které jste chtěli, tak se dříve, či později, ale věřte mi, že se tam dopracujete, budete chtě-nechtě určit „tvrdé“ jádro Vašeho portfólia.

V životě lidském totiž alespoň jednou za život nastane situace, kdy budete muset z portfólia část odprodat, aby jste měli na … byt, auto, ledničku … prostě něco, co stojí víc než momentálně máte na účtu a bez čeho se nedá lehce žít dál.

A tak si časem, podvědomě nebo vědomě, toto „tvrdé“ jádro určíte. To budou akcie firem, které nikdy za žádnou cenu nebudete chtít prodat … a tyto pozice vždy a jen pouze navyšovat.

Neznamená to, že by jste ty ostatní chtěli „trejdovat“ = nakoupili jste za účelem prodaje, ale jen a pouze to, že tvrdé jádro jsou akcie firem, které mají na trhu své nezastupitelné místo a jejich krach je téměř vyloučen … takže proč se takových firem zbavovat.

Na druhé straně by se investor do svých akcií neměl „zamilovat“ a pokud firma přestane plnit vytýčený investiční cíl, tak se akcií v klidu zbavit. A proto je třeba do tvrdého jádra dobře vybírat, aby tam byly jen firmy, které Vás investiční cíl dokáží splňovat po co nejdelší dobu.

Závěr

Článek o tom „kdy prodávat akcie“ psal Ondra a dnešní článek to trošku rozšířil.

Dále jsme si řekli, že nic se nemá přehánět, tedy že diverzifikace je rozhodně nutná, ale ne zas příliš velká.

Že si musíme hlídat jak nákupní cenu, tak i prodejní, abychom na jedné straně nepřeplatili a náš horizont návratnosti nebyl příliš dlouhý, ale zas neprodávat všechno.

Každý by měl mít tvrdé jádro svého portfólia, tedy akcie, které hodlá držet navždy, protože to jsou jedinečné firmy jak z hlediska globálního zastoupení, tak velikosti, ale především díky své konkurenční výhodě.

A proto je vhodné začínat s Dividendovými aristokraty, protože ti tyto tři podmínky splňují a s klidem je následně můžete zařadit do tvrdéoh jádra svých portfólií.

Poznámka pod čarou:

Jak řekl můj investorský guru a vzor: Aristokrati se netrejdují.

Bohužel jsem ho neposlechl a dodnes toho lituji.